Žít jako prezident

Žít jako prezident Zdroj: Tomáš Tesař

7:30 - Prezident se myje v koupelně „Ráno jsem se probudil a chtělo se mi zůstat celej den zalezlej doma a číst si životopis Churchilla. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem vlastně prezident a můžu se jít předvést někam mezi lidi. To je pocit, co mi vždycky zvedne náladu. Prezident, to je, panečku, něco. Nechám Churchilla dělat chytrýho doma a půjdu si vyčistit zuby. Sakra, nemůžu najít zubní pastu. Áááá, už jsem ji našel.“
9:00 - Prezident uděluje rozhovor „Nejhorší je zahájit den setkáním s blbcem, což neni těžký, když vám nějakej jinej blbec naplánuje hned po ránu rozhovor s novinářem. Nejhorší je, že takhle brzo nebejvam moc rozjetej. A už dopředu jsem věděl, že se dostaví idiot, což se teda úplně nestalo, protože dorazil mega ultra idiot. Tak mě vytočilo, že ten parchant nezná Churchillův životopis tak dobře jako já, že jsem se neudržel a v rámci zachování duševního zdraví jsem vypil celou láhev vína, co mi tam nabídli. Pak jsem tomu sráčovi musel ukázat, jak tancoval Elvis. To hovado totiž neznalo ani základy rock and rollu. Druhou flašku jsem v tý nasranosti omylem sbalil a našel ji až venku v kapse saka. Začínam bejt rozjetej ...“
11:00 - Prezident klade věnec (státnický úkon) „Přivezli mě někam ke zdi. Chce se mi strašně čurat. Musím jít opatrně, abych se nepochcal, ou ou, ou. A co teď? Co po mně chtěj’, možná mi někdo něco v autě říkal, ale když mluví idiot, zásadně vypínam. Budu na tu zeď chvíli koukat a za chvíli se třeba něco stane. Koukám se skvěle, vypadá to, že to tak má bejt. A mam to, už to chápu, to je ta hladová zeď a já sem mam položit kytku na počest Karla Čtvrtého. Bravo, to sem na to vyzrál. A teď se konečně vychčiju. Pudu trochu stranou, ať mě nikdo nevidí. Výborně, to bylo nenápadný, jedeme dál.“
11:00 - Prezident klade věnec (státnický úkon) „Přivezli mě někam ke zdi. Chce se mi strašně čurat. Musím jít opatrně, abych se nepochcal, ou ou, ou. A co teď? Co po mně chtěj’, možná mi někdo něco v autě říkal, ale když mluví idiot, zásadně vypínam. Budu na tu zeď chvíli koukat a za chvíli se třeba něco stane. Koukám se skvěle, vypadá to, že to tak má bejt. A mam to, už to chápu, to je ta hladová zeď a já sem mam položit kytku na počest Karla Čtvrtého. Bravo, to sem na to vyzrál. A teď se konečně vychčiju. Pudu trochu stranou, ať mě nikdo nevidí. Výborně, to bylo nenápadný, jedeme dál.“
11:00 - Prezident klade věnec (státnický úkon) „Přivezli mě někam ke zdi. Chce se mi strašně čurat. Musím jít opatrně, abych se nepochcal, ou ou, ou. A co teď? Co po mně chtěj’, možná mi někdo něco v autě říkal, ale když mluví idiot, zásadně vypínam. Budu na tu zeď chvíli koukat a za chvíli se třeba něco stane. Koukám se skvěle, vypadá to, že to tak má bejt. A mam to, už to chápu, to je ta hladová zeď a já sem mam položit kytku na počest Karla Čtvrtého. Bravo, to sem na to vyzrál. A teď se konečně vychčiju. Pudu trochu stranou, ať mě nikdo nevidí. Výborně, to bylo nenápadný, jedeme dál.“
23
Fotogalerie

Žít jako prezident

V neděli 9. června procházela Prahou zvláštní bytost v obleku – doprovázeli ji dva bodyguardi, služební řidič, sekretářka, kameraman, dva fotografové a neobyčejné množství alkoholu. Kolemjdoucí v kymácející se postavě okamžitě poznali známého herce, a když jej chtěli plísnit, že opicí za bílého dne nedává dobrý příklad dětem, Pavlásek zařval: „Ale já jsem prezident republiky. A tohle všechno – tady to divadlo a ten Mánes a tamhleten hrad –, to všechno je moje.“ Reflex zase jednou přepisoval dějiny.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!