Vídám ho třináct let u stanice metra Dejvická. Prodával tam Nový prostor, později občas květiny. Teď jen tak postává, propletený do zábradlí nebo opřený o zeď. Někdy mu někdo něco dá – ale spíš výjimečně. A tak čekám, až to tam s ním jednou švihne a on na ulici, na které žije, také zemře.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
