Předplatné
JAN AMOS KOMENSKÝ, UČITEL NÁRODŮ (1670) (Plamínek naděje) - Večer co večer chodil poslední biskup českých bratří Jan Amos Komenský v exilu v nizozemském Naardenu vzpomínat na vzdálenou vlast. Gesto beznaděje jeho přítele, žal ženy a ostatních napovídají, že jsme svědky posledních dnů jeho života. Sen o návratu domů zhasíná jako plamínek lucerničky na písečném přesypu. Sám ví, že se už svobody své vlasti nedočká, ale věří, že: „... vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český!“

JAN AMOS KOMENSKÝ, UČITEL NÁRODŮ (1670) (Plamínek naděje) - Večer co večer chodil poslední biskup českých bratří Jan Amos Komenský v exilu v nizozemském Naardenu vzpomínat na vzdálenou vlast. Gesto beznaděje jeho přítele, žal ženy a ostatních napovídají, že jsme svědky posledních dnů jeho života. Sen o návratu domů zhasíná jako plamínek lucerničky na písečném přesypu. Sám ví, že se už svobody své vlasti nedočká, ale věří, že: „... vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český!“ • Zdroj: GHMP

PŘEMYSL OTAKAR II., KRÁL ŽELEZNÝ A ZLATÝ (1253–1278) (Svaz slovanských dynastů) - Český král Přemysl Otakar II. chtěl po vítězství nad Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunnu (1260) zachovat s Arpádovci trvalý mír pomocí politických sňatků. Celému tehdejšímu světu pak Přemysl při oddavkách Bély Uherského a své neteře Kunhuty ukázal, že je vskutku králem zlatým. Nejmocnější vladař 13. století ve stanu postaveném v místech, kde se řeka Morava vlévá do Dunaje, zdraví své nedávné protivníky. Bélu IV., který přišel s manželkou Marií a s oběma syny, doprovázel výkvět šlechty z uherských zemí v překrásných oděvech, dokonce i do vousů měli vpleteny drahokamy a perly.
SLOVANÉ V PRAVLASTI (Mezi turanskou knutou a gótským mečem) - Noc plná hvězd. Žrec (pohanský kněz) prosí bohy o pomoc, vpravo ho podporuje ozbrojený bojovník v červeném – symbol války – a zleva pak dívka v bílém – symbol míru. Vzadu hoří staroslovanská ves, přepadená hordou kočovníků. Divocí nomádi, kteří pobili staré a nemohoucí vesničany, odhánějí jejich stáda a mladé lidi odvlékají do otroctví. Ve spodní části obrazu se choulí dvojice — muž a žena. Jediní si v této noci zachránili svobodu a život, jejich oči ale vyzařují děs a hrůzu. Do strachu, jenž oba tiskne k zemi, se však stále silněji vkrádá nenávist, touha po pomstě, ale i přání žít v klidu a míru.
SLAVNOST SVANTOVÍTOVA NA RUJANĚ (Když bozi válčí – spása v umění) - Podzimní Svantovítovy slavnosti na ostrově Rujana, na které přijížděli poslové z celého tehdy známého světa — z Byzance, Čech i Hispánie. Kněží děkují bohu za bohatou úrodu a prorokují věci budoucí. Vpravo vycházejí z božnice (pohanské svatyně) poslové a před nimi ověnčený velekněz. Žene před sebou vede býka, symbol síly, jenž bude obětován. Jen matka s dítětem na klíně, uprostřed dolního okraje obrazu, je zasmušilá a snad tuší, jak neveselá budoucnost čeká její kmen, který v roce 1168 rozvrátil dánský král Waldemar.
PŘÍSAHA „OMLADINY“ POD SLOVANSKOU LÍPOU (1894) (Slovanské obrození) - Na posvátné lípě trůní matka Slavia. Před ní, okolo oltáře, klečí dorost slibující věrnost národu. Koncem 19. století vznikla v Praze skupina pokrokové mládeže „Omladina“. Toto hnutí bylo obviněno z velezrady a při procesu v roce 1894 stanulo před soudem 76 osob, z nichž 68 bylo odsouzeno úhrnem k 96 rokům vězení. Vlevo v pozadí stojí stařec s mohutným šedým knírem. Vpravo přísahá člen Sokola, za ním je náznak postavy. Detaily obličejů přísahajících nejsou dokončeny, Alfons Mucha se zde snad vyhnul portrétování některého politika své současnosti. Je také pravdou, že v době, kdy maloval tento obraz, vyvrcholila kritika jeho díla a je možné, že roztrpčení a urážka nedovolily malíři obraz dokončit. Obraz také jako jediný nebyl při původní výstavě ve Veletržním paláci v roce 1928 vystaven. Propracována je jen spodní část obrazu: vlevo dívka hrající na harfu (Muchova dcera Jaroslava) a vpravo chlapec, který má tvář malířova syna Jiřího.
ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ NA RUSI (1861) (Svobodná práce – osnova národů) - Ve stínu chrámu Vasilije Blaženého na nynějším Rudém náměstí v Moskvě je čten manifest cara Alexandra II. Osvoboditele. Po vyhlášení carského „ukazu“ odcházejí carští úředníci a šlechta. Na náměstí zůstává vesnický a městský lid, a jak je zřejmé z výrazu jejich tváří, chápe každý získanou svobodu po svém. Někteří se radují nad novými možnostmi, jiní nevědí, co si s nimi počít. Nad věžemi chrámu se hustou mlhou pozvolna prodírají první paprsky slunce symbolizujícího úsvit a svobodu.
20
Fotogalerie

Slovanská epopej

Marek Gregor
Marek Gregor
21. října 2010 · 00:15

Slovanská epopej vyvolávala vášně už v době svého vzniku, stejně je tomu i nyní. Má zůstat v Moravském Krumlově, nebo se přesunout do Prahy? A jak to, že hlavní město ještě nepostavilo důstojné místo pro její vystavení? Národ je rozdělen, ale přitom málokdo jednotlivé obrazy a jejich význam zná. Právě proto představujeme všech dvacet pláten, která dnes zůstávají zapečetěna na zámku v Moravském Krumlově. Vybraná díla doplňují zkrácené anotace, vycházející z textů, které připravila Galerie hlavního města Prahy pro zamýšlené letošní vystavení Epopeje ve Veletržním paláci.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů