Dětská obezita pandemicky zasáhla Česko dávno před koronavirem. Nadváhou u nás trpí každé čtvrté dítě, obézní je každé sedmé a čtyři ze sta patří do nejkritičtější skupiny extrémně obézních. Nyní, v době koronavirové, naše děti tloustnou v důsledku domácí izolace ještě víc. Své frustrace i nudu zajídají cukrovinkami.
V boji proti nebezpečným tukům stojí v první linii obezitologové a endokrinologové, nutriční specialisté, fyzioterapeuti a psychologové. Obezita totiž není jen velmi závažná nemoc těla, ale především duše. Proto existují nejrůznější školní i mimoškolní výukové programy, které dětem vštěpují, jak by se měly správně stravovat a hýbat. I kdyby se ale všichni přetrhli, nestačí to. V managementu dětské váhy je totiž naprosto klíčová rodina. Skladbou rodinného jídelníčku a celkovým životním stylem určuje proporce svého potomka totiž hlavně ona.
V dětské léčebně
Žlutooranžová obdélníková tělocvična s vysokými stropy a naleštěnými parketami působí mnohem přátelštěji než ta, co si pamatuju ze základky. Místo uřvaného tělocvikáře s píšťalkou stojí v rohu sympatická trenérka a motivuje svou jedenáctiletou svěřenkyni Kristýnu k výkonu. Při svých 190 kilogramech nemusí jako my kdysi skákat přes švédskou bednu ani metat kozelce. Se dvěma kettlebelly vyvažuje balanc, zatímco pomalu chodí ode zdi ke zdi. Dává si při tom velký pozor na správné držení těla. „Cvičení je těžké, ale vždycky tu zhubnu tak osm kilo. Jenže pak je zase naberu zpátky. Moc bych si přála být normální, abych se pořád nezadýchávala a mohla dělat věci jako ostatní děti,“ vysvětluje mi po cvičení motivaci, proč se léčí v Olivově dětské léčebně v Říčanech u Prahy.
S váhovou kategorií Kristýny, která spadá do velmi nebezpečného stupně morbidní obezity, se v Olivovně podle primářky Ludmily Vašíčkové tak často nesetkávají. Ročně projde pětitýdenním léčebným programem hrazeným pojišťovnou okolo 750 dětí spíš s nadváhou a nižší formou obezity, ale léčí tu i onemocnění dýchacího a pohybového ústrojí. Terapie těch „baculatých“ spočívá v komplexní péči pediatričky, obezitoložky, endokrinoložky, nutriční terapeutky, dětské psycholožky, fyzioterapeutky a trenérů. „Jídlo je při redukci hmotnosti naprosto klíčovým faktorem. Často slýchávám od rodičů, že se jedná o problém dítěte. To je ale naprostý nesmysl. Vždy se jedná o problém rodiny,“ vysvětluje primářka Vašíčková. Pobyt v léčebně popisuje jen jako mezičlánek a celý proces srovnává s vlakem. Rodinu ve spolupráci s obezitologickou poradnou přirovnává k lokomotivě, pak přichází za odměnu vagón ve formě léčebny či lázní, kde se nastaví a upevní procesy zdravého životního stylu a pokračují další vagóny ve správně zvolené následné péči.
„Naše redukční programy má odborně zpracované nutriční terapeutka. Ty pak kombinujeme se skupinovým a individuálním pohybem, otužováním, saunou, bazénem a nezbytnou součástí je i psychoterapie. Aby to děti u nás víc bavilo, hrajeme nejrůznější hry a každý pobyt má i svůj tematický okruh. Bohužel úspěšnost terapie je pouhých 15 až 20 procent. Když od nás děti odcházejí, jsou štíhlejší a všechny namotivované, doma ale postupně režim rozvolňují, až se většina dostane do starých kolejí,“ krčí rameny primářka Vašíčková.
Účelová slepota
Stejně frustrující výpověď poslouchám i v ordinaci dětského obezitologa Zlatka Marinova v pražské Fakultní nemocnici Motol. „Často se mi stává, že ke mně do poradny přijde obézní maminka s obézním dítětem. Vysvětlím jí, že aby léčba byla úspěšná, musí se zapojit i ona. Co totiž rodič nedokáže sám, nemůže chtít po dítěti. Takže není možné, aby si večer dopřával coca-colu a dítěti nutil vodu. Málokdo bohužel zvládne nastavený režim dodržet. A zajímavé je, že často jsou to právě rodiče, kdo to po půl roce první ,vzdá‘. Přesto i u nedůsledných rodičů jejich potomci pokračují dál a zdárně hmotnost redukují, pokud jsou správně vedeni.“
Ve zbytku článku se dočtete:
- Jaké jsou důvody tloustnutí?
- Proč často své problémy zajídáme?
- Je pravda, že tlouštíci působí mile a důvěryhodně?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
