Ten můj pravidelně přerušuje náš vztah. Prochází prý pozdní pubertou a chce svádět i jiné ženy
„Dobrý den, mám takovou potíž s jedním pánem. Jsme oba rozvedení a po čtyřicítce a scházíme se spolu více než dva a půl roku. Myslím, že se máme rádi a je nám spolu dobře. Jenomže ten vztah se pravidelně přerušuje vždycky v okamžiku, kdy pán propadne panice, že by to mohl být závazek. Vyděsí se a zpravidla mi pošle mail o tom, že prochází pozdní pubertou a že určitě potřebuje mít možnost tu a tam kohosi svést, anebo rovnou začne flirtovat s nějakou potřeštěnou osobou. Korunu tomu nasazuje tím, že mi řekne, že mne má rád, a tudíž by se mnou nejraději jen kamarádil. V mezidobí se scházíme, milujeme a chodíme spolu za kulturou a kromě toho mi skoro denně telefonuje a v podstatě se mnou teoreticky sdílí svůj pracovní i osobní život. Znám jeho rodinu a on se potkává s tou mou, s mými přáteli, ale současně se mnou nechce trávit volný čas. Za celou tu dobu jsme spolu nikdy nebyli déle než půl dne a noc. Už jsem z toho všeho strašně unavená a vyplýtvala jsem svoji zásobu tolerance, empatie a vlídné shovívavosti. Tyhle jeho způsoby mi velice nevyhovují, ale na druhou stranu ho mám moc ráda, protože ten pán je velice chytrý, sečtělý a zajímavý. Co byste s takovým pánem udělali Vy? Jana M.“
Vy jste si vybrala jistě zajímavého pána, avšak dost nestabilního. Váš pán Vás má rád jako kamarádku a důvěrnici, přičemž má potřebu „přefiknout“ ještě další tucet jiných žen. Váš pán možná prochází krizí středního věku, kdy může mít pocit, že když se s Vámi usadí, tak že už nebude moct svádět jiné – a třeba i lepší ženy –, a že mu tudíž s Vámi po boku „ujede vlak“. Stejně tak ho mohl sňatek s první ženou natolik vyděsit, že si řekl, že už do ničeho podobného nikdy nepůjde. Kdoví. Fakt je ten, že nějak zvlášť po Vás netouží. Kdyby s Vámi chtěl být, tak Vám řekne, že Vás miluje a že s Vámi chce žít, a nepíše Vám, že chce být pouze kamarád.
Nevím, nakolik jste pro muže ještě atraktivní – tedy zda máte na to, abyste si našla kvalitnějšího partnera, nebo zda Vám nezbývá nic jiného než být vděčná za každý střípek pozornosti, který Vám tento Váš pán věnuje. Zamyslete se proto sama nad tím, zda nemáte ve svém okolí nějakého jiného muže, jenž Vám případně i nadbíhá a který by byl jednoduše rád, kdyby s Vámi mohl trávit čas. Pokud nikdo takový není, zkuste přijít na to, proč s Vámi muži nechtějí být – není to náhodou proto, že ve svém okolí registrujete a vybíráte si jen ty nespolehlivé „floutky“?
Ano, není divu, že po dvou a půl roce „doufání“, že to s tímto pánem vyjde, jste vyčerpaná. Navíc Vám asi padají růžové brýle a přestáváte si namlouvat, že z tohoto vztahu ještě někdy něco vážnějšího „vymáčknete“. Váš pán Vás měl na občasné obveselení a na sex, zatímco Vy jste se nadměrně snažila. Takže sama už asi cítíte, že nemá nejmenší cenu nadměrné úsilí dále vyvíjet. Tak to s ním buď skončete, nebo si ho nechte jen na nezávazný sex.
ALEX DOLEŽALOVÁ
Viděno z dálky je to ve Vašem případě takový klasický vztah nevztah. Nejspíš si z něj oba berete, co Vám vyhovuje, tedy nakolik to jde. Přiznám se, že ač to normálně raději nedělám, koukl jsem dnes Alex přes rameno do jejího textu, co si myslí. Ano, ženy jsou v nevýhodě. Z nějakého důvodu hraje u nich věk a vzhled roli a je to boj o čas. Je to dost cynická záležitost, na které žádný feminismus a příručky (Konečně přes čtyřicet) nic nezmění. Z mého hlediska má každý člověk nesmrtelnou duši a nekonečnou hodnotu. Pokud jde o lovení partnerů, nehraje ale nesmrtelná duše a nekonečná hodnota lidské bytosti až takovou roli. Prostě proto, že totéž má i štíhlá dvacetiletá tmavovláska, což je k nesmrtelné duši atd. přidaná hodnota. Diskutovat o tom, jak je vesmír zařízen, nemá velký smysl.
Teď Vám řeknu něco, co berte s rezervou, protože to třeba není pravda. Něco ale říct musím. Ze statistického hlediska jste v nejlepším případě tak v polovině života. (Jste na tom lépe než já, já už jedu z kopce a nějak se to zrychluje.) Vstupovat do trvalého vztahu, tedy třeba manželství a děti, na to bych se opravdu vykašlal. Podívejte se, hezké chvíle můžete zažít i bez toho. Pokud jde o to, kdo u Vás bude, až budete na smrtelném loži, řeknu Vám to poměrně přesně: nejspíš nikdo. Možná někdo z rodiny, když to stihnou. Nebo nějaký „personál“. Tak to dneska chodí.
Je zajímavé, že jste se vůbec nezmínila, jestli máte nějaké děti. Nebo jestli nějaké chcete mít. Bez toho se radí těžko. Pokud byste ještě chtěla mít dítě, je to úplně jiná situace a já bych Vám pak radil něco úplně jiného. Stručně řečeno, nemáte-li a chcete mít, zařiďte to. Pokud máte a nezáleží Vám na tom, berte si od života to hezké, pokud to někomu neublíží.
JAN JANDOUREK
