Poslední únorový den půjdou Slováci opět volit svůj parlament. První volby po otřesu, který vyvolala vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky i následná odhalení sítě kolem mafiánského podnikatele Mariana Kočnera, slibují napínavý souboj s nejistým výsledkem. Země pod Tatrami může, ale nemusí zažít střídání vládní garnitury po osmi letech, kdy její politice dominoval národně levicový Smer expremiéra Roberta Fica. I když je Slovensko naším nejbližším sousedem, je tamní politický vývoj v posledních letech natolik spletitý, že se ne každý Čech vyzná v politických stranách, které mají nyní šanci proniknout do Národní rady Slovenské republiky a jichž je teď dokonce minimálně deset. Právě proto Reflex připravil malého průvodce aktuální slovenskou politikou.
Smer = zemanovská sociální demokracie s mečiarovskou příměsí
Strana, kterou založil bývalý člen postkomunistické strany a právník Robert Fico a vyhrál s ní poslední čtvery volby, se názvem i aktivitami na mezinárodním poli hlásí k sociální demokracii a u nás se „kamarádí“ s ČSSD. Její politika ale mnohem více odpovídá tomu, jak by si sociální demokracii představoval Miloš Zeman. Ficovci, které nyní do voleb vede premiér Peter Pellegrini, ovšem také zdědili velkou část voličů dřívějšího Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), takže jejich politika obsahuje řadu národních tónů. Voliče mají hlavně na venkově a v aktuálních volbách se přes velký pokles podpory snaží ubránit alespoň těsný náskok na prvním místě.
Slovenská národná strana (SNS) = ochočení sládkovci se stoletou tradicí
Jedna z nejstarších slovenských politických stran vždy usilovala o autonomii či samostatnost Slovenska. Po roce 1989 ovšem její šéf Slota začal dělat politiku podobnou Republikánům Miroslava Sládka, k níž dodal vypjatě protimaďarskou rétoriku a velkou konzumaci alkoholu. Když se SNS vypadl z parlamentu, dostal se do čela současný předseda Danko. Ten stranu umírnil, po posledních volbách vstoupil do vládní koalice se Smerem a proslul v ní neustálými nedotaženými koaličními vzpourami, skandály na ministerstvech, která řídili jeho „národniari“. Často i velmi nemotornými veřejnými prohlášeními. Teď proto SNS bojuje o přežití těsně nad pěti procenty.
Most – Híd = umírněná strana maďarské menšiny
Posledním členem vládní koalice je překvapivě strana Most (maďarsky Híd), kterou volí z velké většiny právě na jižním Slovensku žijící etničtí Maďaři. Po posledních volbách tato programově pravicová strana „přešla přes frontu“ a v zájmu své národnostní menšiny, ale i svých sponzorů uzavřela koalici s odvěkými nepřáteli ze Smeru, a hlavně nacionalistické SNS. Za tento sňatek z rozumu strana zaplatila velkým propadem popularity a zatím se dívá na pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu zespodu. Poprvé od roku 1990 proto hrozí, že v parlamentu nebude žádná strana maďarské menšiny. Most se přesto ve finiši kampaně snaží za sebou přece jenom sjednotit maďarské hlasy a proklouznout do parlamentu.
Progresívne Slovensko a Spolu – občanská demokracia = slovenští „piráti“ s malou ODS
Jedinou důležitou předvolební koalici v letošním předvolebním boji tvoří spojenectví dvou dost rozdílných stran. Progresívne Slovensko by se dalo přirovnat k českým pirátům, protože se jedná o středovou, až mírně levicovou sociálně liberální stranu s řadou aktivistů na kandidátkách. Vzešla z ní i současná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Méně výraznou složku koalice tvoří středopravicová formace Spolu – občanská demokracia poslance Miroslava Beblavého, který dříve prošel několika pravicovými stranami. Jak název napovídá, jedná se o menší obdobu české ODS. Koalice se teď pohybuje mezi možností být nejsilnější středopravicovou opoziční stranou a pádem pod sedm procent, jež potřebuje jako koaliční kandidátku k zisku poslanců.
Sloboda a Solidarita (SaS) = slovenská obdoba Svobodných
Straně dříve u nás vedené Petrem Machem se podobá slovenská formace, kterou založil Richard Sulík a vtiskl jí svůj osobní pohled na svět – kombinaci eurorealismu a hodnotového a ekonomického liberalismu. Sulík v dřívějších kampaních lákal voliče příslibem „marijánky“, pak se více profiloval na odporu k uprchlíkům a kritice současné podoby evropské integrace. Po několika stranických rozkolech teď bojuje o udržení nad pěti procenty.
Kresťanskodemokratické hnutie (KDH) = konzervativnější lidovci
Tradiční katolická strana před čtyřmi roky vypadla z parlamentu, ale teď se může se ziskem těsně nad pět procent vrátit do poslaneckých lavic. Jde o stranu spojenou s katolickou církví a obdobu našich lidovců, i když KDH může ve slovenském prostředí prosazovat katolické konzervativní hodnoty otevřeněji.
Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽANO) = bavičova one-man show s konzervativní příchutí
Těžko zařaditelnou stranou je uskupení známé pod zkratkou (OĽANO). Ze země ho vydupal a v parlamentu udržuje politický showman Igor Matovič. U nás by se k němu dal s trochou nadsázky možná přirovnat starosta Pavel Novotný, i když jeho slovenský protějšek nemluví sprostě. Matovič spíše pořádá happeningy, narušuje vládní tiskovky a tvrdě pojmenovává vládní korupční přešlapy. K tomu vždy na volby shromáždí skupinu výrazných osobností, včetně katolických a konzervativních aktivistů. Pestrá směsice bez členské základny zatím vždy „dojela“ do parlamentu, a teď je dokonce v některých průzkumech druhou nejsilnější stranou. Bavič Matovič by tak teoreticky mohl být v čele povolební opoziční koalice i premiérem.
Sme rodina = slovenské Věci veřejné za časů migrační krize a s macho-lídrem
Podnikatelská strana majitele médií Borise Kollára asi nejvíce připomíná někdejší politický projekt Víta Bárty, i když ten se na rozdíl od Borise Kollára nechlubil tím, že má deset dětí s deseti jinými ženami. Kollár se také hodně profiloval na kritice uprchlíků, chtěl spolupracovat s Marine Le Penovou v Evropském parlamentu, ale nedostal se tam. Středopravicová opozice by ráda měla většinu bez něj, asi by ho ale se skřípěním zubů vzala do party, když to bude nutné. Kollárova strana se pohybuje s rezervou nad pěti procenty a možná s ní jako s koaličním partnerem počítají i ficovci.
Volby 2020: V říjnu proběhnou volby do zastupitelstev krajů a Senátu>>>
Za ľudí = prezidentská strana „slovenského Horáčka“
Představte si, že poslední prezidentské volby u nás vyhrál dříve méně známý podnikatel, vykonával docela úspěšně svůj prezidentský mandát, ale pak se rozhodl funkci hlavy státu už neobhajovat, i když ještě jednou mohl, a následně založil zbrusu novou stranu. To je přesně osud slovenského exprezidenta Andreje Kisky. Velký rival bývalého premiéra Fica míří na to, aby dosáhl na metu největší opoziční formace a stal se premiérem. Jeho strana se neoznačuje za pravici, ale složením kandidátky i programem k ní patří. Přesnější český protějšek se u stále trochu beztvaré strany nedá jednoznačně určit.
Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) = extrémní slovenští vandasovci
Strana Mariana Kotleby není obdobou českých okamurovců, ale spíše extrémní Vandasovy Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Spojuje je špatně skrývaný obdiv k Hitlerově třetí říši a touha „vyřešit“ romskou otázku. Slovenští extremisté teď vytušili šanci spočívající v poklesu voličské základny Smeru, navenek se umírnili a loví voliče v národoveckých vodách. V preferencích bojují o druhé místo. Teoreticky by mohli podporovat menšinovou vládu Smeru a SNS, kdyby vládní ani opoziční blok nezískal sám většinu. Smer to zatím minimálně navenek odmítá, ale kotlebovci budou vždy stát proti současné pravostředové opozici.
