Daň z příjmu je asi nejviditelnější část celkového zdanění ekonomiky. Každý zaměstnanec moc dobře ví, že hrubá mzda, kterou má na pracovní smlouvě, rozhodně není částka, která mu přijde na účet. Víte, kolik nám stát vezme ze mzdy? Z jakých položek se skládá výpočet čisté mzdy? A jaké novinky přinesl poslední daňový balíček a co v něm opět chybí?
Když se pokusíme zjistit, jak se vypočítá částka, kterou ze mzdy odevzdáme finančnímu úřadu, záhy narazíme na pojem superhrubá mzda. Ačkoliv slovo super v názvu může probudit představu něčeho skvělého, jak uvidíme dále, příliš super tahle mzda není a super nejsou ani jednotlivé položky, ze kterých se skládá.
Spočítejte si, kolik z vaší mzdy odvádíte státu >>>
Většina z nás ví, že výpočet čisté mzdy se provádí odečtením zdravotního pojištění, sociálního pojištění a daně z příjmu, která je aktuálně 15 %, od mzdy hrubé. Málokdo si však uvědomuje, že mnohem vyšší část na zdravotní a zejména na sociální pojištění za nás navíc zaplatí zaměstnavatel, který finančnímu úřadu přidá ještě 9 % z naší hrubé mzdy na zdravotní a 24,8 % na sociální pojištění. Součet naší hrubé mzdy a doplatku zaměstnavatele se pak nazývá superhrubá mzda, a jsou to tedy celkové náklady, které má zaměstnavatel na svého zaměstnance. Jinými slovy, pokud by se mohl každý starat o zabezpečení svého zdraví a stáří sám a nepodléhal by dani z příjmu, dostával by od zaměstnavatele právě tuto částku.
Příklad:
Pan Jiří pracuje v marketingové firmě a jeho hrubá mzda činí 45 000 Kč měsíčně. Z jeho hrubé mzdy odchází na zdravotní pojištění 2 025 Kč a na sociální pojištění 2 925 Kč. Zaměstnavatel na něj doplácí navíc 4 050 Kč za zdravotní a 11 160 za sociální pojištění. A konečně daň z příjmu po odečtení slevy na poplatníka tvoří 6975 korun. Zatímco náklady zaměstnavatele jsou tedy v tomto případě 60 tisíc korun, Jiří z toho dostane na účet jen 33 075 Kč, ostatní si sebere stát.
Sociální pojištění a penze
Z výše uvedeného příkladu vyplývá jedna zajímavá věc, která se týká důchodové reformy, tématu, které vždy jednou za čas politici otevřou, aby následně opět upadlo v zapomnění. Celková částka, kterou pan Jiří odevzdá na sociální pojištění (včetně částky, kterou dá zaměstnavatel), je 14 085 Kč, což je více než dvojnásobná suma, než kolik činí jeho daň z příjmu. Průměrný důchod bude v roce 2020 cca 14 400 Kč.
Samozřejmě, že výdaje na výplatu penzí nejsou jediná položka mezi dávkami sociálního systému, ale jde o položku zdaleka nejpodstatnější. Je jasné, že by pan Jiří raději spořil výše uvedenou částku sám a jistě by dokázal zhodnotit své prostředky zajímavějším způsobem. Zapeklitost reformy penzijního systému se skrývá mimo jiné v takzvaném implicitním dluhu, což jsou již zaplacené příspěvky daňových poplatníků. Obtížné řešení přechodu na soukromé důchodové spoření navíc komplikuje rostoucí délka života a klesající porodnost. Není divu, že se téma mezi politiky netěší příliš velké oblibě.
Novinky v daních a dávkách
Hlubší reforma veřejných financí, natož důchodová reforma, nepřijde ani v letošním roce. Naproti tomu vzrostla minimální mzda.
Na straně daní stát přistoupil k oblíbenému zvýšení zdanění tabákových výrobků a alkoholu. U Čechů, kteří patří v Evropě k nejvyšším spotřebitelům obou produktů, je to sázka na daňovou jistotu. Novinkou v letošním daňovém balíčku je zvýšení daní z loterií a zejména zdanění příjmů z hazardu nad milion korun. Výhra vyšší než tato částka je nyní považována za příjem a je zdaněna 15% daní z příjmů.
Na první pohled pozitivně působí snížení DPH u některých výrobků a služeb. Je však pravděpodobné, že snížení daní se nepromítne do nižších cen, navíc se v některých případech jen zvýraznil chaos v jednotlivých sazbách.
Nejvýraznější novinkou na straně státních dávek je v letošním roce rozhodně navýšení rodičovského příspěvku. Ten se od 1. ledna 2020 zvýšil na 300 000 Kč pro rodiče jednoho dítěte a na 450 000 pro rodiče vícerčat.
