Před pár dny jsem sledoval Českou televizi, pořad Babylon. Češka žijící na Maltě, jinak sympatická dáma, si tam stěžovala, jak se všechno zhoršuje, že se třeba kácí stromy a na jejich místě se staví nové silnice. Dodala rozzlobeně, že by se raději měl regulovat počet aut, a ne kácet stromy. Působilo to sympaticky. Ovšem jen do chvíle, kdy pravila: „My tady máme dům a auta a už se do Česka vrátit nemůžeme.“ Ano, auta! Prostě zakažme (pardon, regulujme, to zní lépe) auta, ale jen těm ostatním. Na půdorysu této historky vidím podstatu řady problémů dnešního světa. Chceme vše lepší a ekologičtější, ale uskromnit se musí ti ostatní, to dá rozum. A politici s tím nic nedělají. Je to klasika všude na světě, přirozeně nejen na Maltě.
Nebo jiný příklad. I ministryně Jana Maláčová v nedělních Otázkách Václava Moravce zmiňovala, že ČR trápí nedostatek bytů, zejména velká města, jako je Praha, Plzeň či Brno. Uvedu v této souvislosti jeden signifikantní aktuální příklad právě z Brna. Je zde jedno relativně ideální místo pro výstavbu nových bytů: bývalé zahrádky, dnes džungle náletových dřevin, odpadky, občas bezdomovci ve stanech. Avšak místní „starousedlíci“ z paneláků – za podpory zelené starostky městské části – křičí: My zde novou výstavbu nechceme, my se nechceme dívat na domy, my máme právo na výhled do zeleně.
Ale dám krk za to, že kdyby se jich ptali v nějakém průzkumu ohledně bytů a dostupnosti bydlení, budou spílat politikům, proč se staví málo bytů. „Politici, co děláte s bytovou krizí? Kde budou bydlet mladé rodiny? Ale u nás nám to nestavte.“
Další ukázkovým příkladem jsou legendární Fridays for Future – studenti a studentky rádi a často demonstrují, jak se má chránit příroda a globální klima, ale když jim řeknete, že by neměli létat letadlem na levné letenky či jezdit auty, oboří se na vás, že přece mají právo poznávat svět a „zaprdění“ lidé, kteří nevytáhli paty z Česka, je přece nebudou poučovat o šetrnosti.
A takhle bychom mohli pokračovat do aleluja.
Jádro většiny problémů je v tom, že každý vidí to, co by měli udělat druzí, ale sám nad sebou a svým chováním se vážněji nezamyslí. A rozhodně to není problém jen Čechů, ale drtivé většiny lidí na světě. A obávám se, že tohle za nás nevyřeší (a ani vyřešit nemohou) žádní politici.
Autor je právník.
