Příklady táhnou, to je nezpochybnitelné pravidlo života rodiny i společnosti. Není proto vůbec zbytečné pohlédnout do Zpětného zrcátka minulých dnů pohledem upřeným na chování a výroky těch, kteří – pokud na sebe vzali roli vůdců – by měli tím příkladem být. Tím více, že jde o roli dobrovolnou, vědomou, kterou přijali ve stavu příčetném. Připomínka, že ve stejné pozici jsou i rodiče, není zcela přesná a dá se s nadsázkou zpochybnit tím, že dotyční se rodiči stali ve chvíli a stavu, kdy se o jejich příčetnosti dalo s jistotou pochybovat. Věnujme tedy pohled hlavně vůdcům, respektive těm, kteří se jimi cítí být. Drzost, s jakou se chtěla zmocněnkyně pro lidská práva (sic!) Helena (Ur)Válková zmocnit i funkce ombudsmanky, se zdála být nevídaná a nepřekonatelná. Nevídanou zůstala, ale překonat ji soudružka (Ur)Válková dokázala.
Nejenže po vymetení z kandidátky na funkci ombudsmanky jí neomalenost nebránila zůstat ve funkci zmocněnkyně. Chucpe ji nepřišlo ani podat žalobu na historika Petra Blažka za to, že nás s charakterem této laskavé soudružky seznámil. Její obhajoba, že nic nikomu neudělala, jen vymyslela zákon na represi zločinců a s prokurátorem (čti sériovým vrahem) Urválkem neměla nic společného jen podpis pod tímto zákonem, je stejné morální úrovně jako případné tvrzení účastníků konference ve Wansee o Endlösung der Judenfrage, mimo jiné Adolfa Eichmana a Reinharda Heydricha, že osobně nezabili jediného Žida. Pokud měl někdo zkraje skandálu pochybnosti o nízkosti pohnutek a úrovni charakteru Heleny (Ur)Válkové, její žaloba ji definitivně kvalifikovala mezi nejnestoudnější hanebníky naší společnosti. Příklady táhnou!
Prezident a jeho Debilstán
Stejně hanebný je nekonečný skandál prezidentského blábolu o Peroutkovi vlevo dole. Nejde jen o nesmyslnost onoho tvrzení a o nestoudnost, s níž se Miloš Zeman domáhá po paní Kaslové vyšší náhrady soudního řízení – prý z výchovných důvodů. Hanebný je i samotný rozsudek soudu hrající si s kličkami paragrafů o správnosti směrování žaloby a beztrestnosti prezidenta. Je-li v dohledu někdo, kdo by měl být z výchovných důvodů potrestán, pak je to právě on. Jeho trvalá absolutní ignorace i předešlých soudních rozhodnutí, stejně jako pravidel elementární slušnosti i vkusu dělá nejen z naší země Debilistán, ale má dopady daleko horší. Vytváří totiž normu, v jejímž rámci je dovoleno vše, kdy není třeba dodržovat stanovená pravidla, zákony, soudní rozhodnutí a respektovat pokyny orgánů státní správy.
Není pak divu, když se na silnicích a v ulicích odehrávají události, které přesahují rámec chápání. Proč by měli občané dodržovat pravidla, když je nedodržují ti, kteří by měli být jejich ochránci a strážci. Před několika dny ve večerních hodinách neznámé auto srazilo cyklistu, který nehodu nepřežil. Řidič cyklistovi neposkytl pomoc a z místa nehody ujel. Proč by tak nečinil, když se prezident republiky může potrhat smíchy při prezentaci daru, který obdržel od svých příznivců. Vzpomínáte? Kalašnikov se zásobníkem z lahve Becherovky a určením cílů – na novináře.
Příklady táhnou
Rakouská policie hledá českého lyžaře, který na svahu neopatrnou jízdou zavinil srážku a smrt jiného lyžaře. Po nehodě se mu podařilo bez poskytnutí základní pomoci zraněnému z místa srážky na svahu ujet a zmizet. Proč by tak nečinil, když prezident republiky během státní návštěvy doporučuje shromážděné novináře zlikvidovat. Vzpomínáte? Odmítl to i Vladimir Vladimirovič Putin.
Hledaná řidička osobního vozu, znechucena dlouhou stojící kolonou, se bez mrknutí oka obrátila a velkou rychlostí – bez ohledu na cokoliv – jela v protisměru nazpět. Proč by tak neučinila, když prezident ani premiér nerespektují rozhodnutí soudů.
Co říci třem vychovatelkám s inteligencí hovězího skotu, které ženou hejno dětí přes koleje železniční tratě při již dlouho zavřených závorách a červené signalizaci. Mimo mnohonásobné hrozící tragédie je ve hře i výchovný moment, který poznamená mentalitu dětí. Proč by měly cokoliv v budoucnosti respektovat, nedělá-li to jejich vychovatel? Řešení? Patnáct let žaláře pro každou z nich a zákaz činnosti nejen práce s dětmi na doživotí, ale i s dobytkem při cestě na jatka! Ale je před volbami, tak jim všem raději přidáme. Co je riziko dvanácti mrtvých dětí – navíc cizích – proti 32 procentům volebních preferencí – navíc našich.
Budou hospodští solidární?
„Sliby se mají plnit nejen o Vánocích,“ zpívá v refrénu tuzemského pop hitu Janek Ledecký. „Zlevníme točené pivo!“ byl trhák volební kampaně hnutí ANO. Bramboračka, kterou nyní provedlo ministerstvo financí na poli úprav DPH, je nevídaná tak, že se ani oba hlavní protagonisté této frašky, premiér a jeho ministryně financí, nemohou dohodnout, co vlastně způsobili. Ministryně tvrdí, že pivo nezlevnilo – premiér tvrdí opak. Spor nakonec vyřešil tvrzením, že má pravdu, protože je premiér, a naznačil, jak ke zlevnění má nejsnadněji dojít.
„Nevím, jak na to přišla. Hospodský se může se slevou podělit se zákazníky. Záleží jen na něm. Šlo o to, jak dostat peníze přímo do hospod, kde nedostali slevu z DPH na jídlo kvůli EET. Takže bych očekával od hospodských poděkování a můžou lidem zlevnit půllitr točeného piva o 4,95 koruny,“ napsal Andrej Babiš v reakci na slova Aleny Schillerové. Skutečnost, že většina – zvláště venkovských hospod – pro něž má být zmíněná úprava DPH darem nebeské many, daň z přidané hodnoty neodvádí a nemá, zřejmě není tak důležitá. Premiér má jasno: „Chtěl bych, aby se hospodští podělili a pivo zlevnili,“ dodává rozhodně. Pravda, koneckonců by se hospodští mohli podělit o slevu i mezi sebou vždy na konci měsíce na náměstí či na návsi. Zlepšilo by to i vzájemnou komunikaci na veřejnosti. Dobrá rada nad zlato!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
