Smíchovská usedlost Závěrka, v jejíž zahradě se odehrálo v lednu 1933 krvavé drama

Smíchovská usedlost Závěrka, v jejíž zahradě se odehrálo v lednu 1933 krvavé drama Zdroj: Archív

O vraždě informoval agrárnický deník Venkov
Rada Vaňásek (druhý zleva) v roce 1929 na konferenci v Ženevě
Spisovatelka Blanka Kovaříková
S manželkou a synem Josefem v Trenčianských Teplicích
5
Fotogalerie

Skutečné případy rady Vacátka: Krvavé drama na Smíchově. Na vyřešení stačil jediný den

Předobrazem literárního a posléze i filmového rady Vacátka se stal spisovateli Jiřímu Markovi vládní rada Josef Vaňásek, jenž vedl do své smrti v roce 1938 IV. bezpečnostní oddělení pražského policejního ředitelství, takzvanou čtyřku, v Bartolomějské ulici. Vyšetřoval v podstatě všechny těžké zločiny, které se v oblasti Velké Prahy odehrály. O jeho skutečných případech vypravuje tento seriál.

Byl to Vaňáskův mistrovský počin. Za 24 hodin vyřešil případ vraždy na smíchovské usedlosti. Dal při tom na své zkušenosti, pozorovací talent i instinkt a nepodlehl tlaku okolí, ať už to byli ostatní policisté, novináři, nebo svědci, kteří od počátku směrovali vyšetřování docela jiným směrem.

Tohle je stručný záznam dění oněch 24 hodin.

Osmnáctého ledna 1933: Krátce po šesté večer zazvonil na bezpečnostním oddělení v Bartolomějské ulici telefon. Z okresního velitelství na Smíchově hlásili, že na samotě Závěrka (č. p. 191), na vrchu zvaném Brabenčák, byla surovým způsobem zavražděna žena. Šlo o dvaašedesátiletou Františku Halamovou, jež obývala hospodářský domek sousedící s větší patrovou budovou uprostřed velké ovocné zahrady. Ženu objevil příbuzný – železniční zřízenec Josef Cícha, bydlící právě v sousedním domě. O půl páté přišel domů z práce. Manželka, zároveň neteř zavražděné Halamové Antonie Cíchová, na něj čekala s večeří, kterou mu jen chvíli předtím připravila. Potom vyšli společně na zahradu, aby prořezali křoví.

Ihned však ucítili kouř. Nejprve hledali na půdě svého domu, nic však neobjevili, přešli proto k sousedícímu hospodářskému domku, v němž bydlela Halamová, vdova po drážním zámečníkovi. Zaklepali, ale nikdo se neozýval. Vstoupili dovnitř. Kuchyň byla prázdná, ve vzduchu se však povaloval dým, také v sousední klenuté místnosti, která sloužila vdově jako obývací pokoj, nikdo nebyl, záclony dýmu však byly o poznání hustší a neprostupnější.

Konečně ve třetí malé místnosti, jež sloužila jako komora či sklad, spatřil Cícha na zemi podivnou hromadu hořících a doutnajících hadrů. „Chtěl je vyhodit z místnosti. Jakmile však do nich kopl, zahlédl ruku. Zděšený vyběhl ven a zavolal sousedy,“ líčila události pondělního večera Národní politika.

Pátrání po tulákovi

Před sedmou dorazil na smíchovskou usedlost přednosta detektivního oddělení, vládní rada Josef Vaňásek, se svými lidmi. Ti začali s výslechy místních lidí i obyvatel domů v sousedství (ty však odděloval od zahrady vysoký a neprůhledný plot). Ohledání místa činu bylo, jako vždy v přítomnosti rady Vaňáska, mimořádně důkladné. Činnost kriminalistů komplikovala tma. Proto byl do zamřížovaného okénka vedoucího ke komoře, v níž se vražda odehrála, umístěn elektrický reflektor.

Z výpovědí sousedů vyšlo najevo, že se v okolí usedlosti pohyboval během dne tulák. Byl to „mladý muž ze Slovenska, jehož tvář nevyjadřovala nic dobrého“. Žebral o jídlo i peníze a počínal si velmi neodbytně a drze. Přes studené lednové počasí neměl zimní kabát, ale jen tmavé dvouřadé sako. Naposledy byl viděn přímo u vrat zahrady v půl třetí. To znamená v době, kdy se podle odhadu soudního lékaře vražda odehrála.

Františka Halamová byla zároveň známá jako dobrosrdečná žena, která žádného prosebníka neodmítla. Vždycky našla trochu jídla nebo drobných mincí. Také se ve svém domku nikdy nezamykala. „Policie se domnívá, že tento žebrák bude patrně pachatelem zločinu,“ uzavřely referát o prvních hodinách vyšetřování Národní listy.

Na zahradní cestě spojující domek, v němž vdova bydlela, se sousední vilou objevili kriminalisté nepatrné stopy čerstvé krve. Pocházely pravděpodobně z vražedného nástroje, s nímž vrah odcházel, prchal z místa činu. „Odbočil snad pachatel z chodníku na zadní část zahrady?“ ptaly se noviny. „A pak dolů přes starý park ke dvířkům v dřevěném plotě? Proč šel k obydlené vile, kde bylo nebezpečí, že bude spatřen?“

Poznatky vládního rady

Devatenáctého ledna: Byl to především vládní rada, kdo hypotéze o vraždícím tulákovi neuvěřil a podle Národní politiky „hned první den na místě zločinu prohlásil, že pachatel je z blízkého příbuzenstva zavražděné“.

Vedly ho k tomu tři zásadní indicie:

V kuchyni, kde se zavražděná pohybovala před tím, než odešla do zadní komůrky, byl naprostý pořádek. Blízko kamen ležely kousky rozjedeného chleba a vůbec vše svědčilo, že Františka Halamová svého návštěvníka dobře znala.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!