Předseda Senátu Jaroslav Kubera patřil k nejvýraznějším českým politikům posledních tří dekád, dlouholetý starosta a později primátor Teplic proslul svými neortodoxními názory i kuřáckou vášní. Tu dlouholetý občanský demokrat Kubera, který dnes ve věku 72 let zemřel, neopustil ani jako šéf horní komory, kterou vedl od listopadu 2018. Tehdy také po dlouhých 24 letech odešel z vedení Teplic, kde pravidelně dokázal se svou ODS vítězit ve volbách.
Ve funkci předsedy Senátu na sebe Kubera upozornil například vřelým vztahem k Tchaj-wanu, kam se koncem února chystal odjet v čele podnikatelské mise. Plán vzbudil kritické reakce, a to nejen ze strany čínské diplomacie, ale také od prezidenta Miloše Zemana, který prosazuje vstřícnou politiku k Pekingu. Zeman loni pohrozil, že pokud Jaroslav Kubera na Tchaj-wan pojede, skončí jejich přátelství. Předseda Senátu ale odmítl, že by návštěva Tchaj-wanu byla protičínská.
Kubera se během své kariéry v politice zviditelnil řadou dalších kontroverzně vnímaných výroků či kroků. Již jako tajemník teplického městského úřadu (byl jím v letech 1990 až 1994) například pobouřil primátora Ústí nad Labem oznámením, že Teplice jsou přirozeným sídelním městem budoucího kraje. Proslavil se také návrhem na řešení prostituce, která ve své době silně sužovala severočeské pohraničí, kdy navrhoval licence pro prostitutky.
Pozornost ve své době vzbudila i Kuberova snaha o snížení kriminality ve městě nebo jeho negativní postoj ke zvýšení pravomocí strážníků. "Být po mém, tak bych strážníkům nedal ani pistole. Na sbírání psích exkrementů je nepotřebují," řekl v roce 2006. Ne vždy s pochopením se setkal u obcí také Kuberův takzvaný chodníkový zákon, který od zimy 2009 až 2010 zbavil povinnosti uklízet chodníky majitele přilehlých nemovitostí a zodpovědnost za jejich schůdnost přenesl na město.
Jaroslav Kubera hostem Čestmíra Strakatého v Prostoru X. Podívejte se na video:
Jaroslav Kubera se narodil 16. února 1947 v Lounech. Studoval matematiku na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) a zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ani jednu ale "pro vrozenou netrpělivost" nedokončil. V letech 1967 až 1969 pracoval v oddělení dovozu Sklo Unionu Teplice a do roku 1990 v obchodním oddělení teplického Elektrosvitu. Na přelomu let 1967 a 1968 byl členem KSČ, po několika měsících jej vyloučili.
Do politiky se Kubera aktivně zapojil po listopadu 1989, nejprve byl ovšem úředníkem na teplické radnici. V roce 1992 vstoupil do Občanské demokratické strany a o dva roky byl poprvé zvolen teplickým starostou, ve funkci (od roku 2002 primátorské) byl až do předloňských voleb, po kterých se o ni již neucházel (do čela města byl tedy zvolen šestkrát). Ještě na podzim 2018 vedl v komunálních volbách teplickou ODS, která znovu zvítězila a získala post primátora.
V Senátu zasedal Kubera téměř dvě dekády, byl mimo jiné šéfem klubu ODS (2012 až 2016) a místopředsedou horní komory (2016 až 2018). V listopadu 2018 se stal druhým nejvýše postaveným ústavním činitelem, ve finále tajné volby jasně porazil Václava Hampla (za KDU-ČSL). O křeslo v Senátu se Kubera poprvé ucházel v roce 1996, po jasném vítězství v prvním kole tehdy ale podlehl Jaroslavu Musialovi (ČSSD). O čtyři roky později se do Senátu již probojoval a mandát poté třikrát obhájil.
Kromě teplického zastupitelstva a Senátu zasedal Jaroslav Kubera od roku 2016 také v zastupitelstvu Ústeckého kraje, kam jej vynesly preferenční hlasy. Kubera, jako starosta a později primátor známý svým odporem k zadlužování města nebo odmítavým postojem k využívání evropských dotací, se ocitl také mezi lidmi, o nichž se mluvilo jako o možných protikandidátech Miloše Zemana v prezidentské volbě začátkem roku 2018. Návrhy, vycházející z řad ODS, ale tehdy odmítl.
Otec dvou dospělých dcer, který si v roce 2017 zahrál roličku Edvarda Beneše ve filmu Toman, patřil také mezi vítěze anticeny Zelená perla. Od ekologických aktivistů ji dostal za slova: "Navrhuji, abychom se peticemi příliš nezabývali, protože je stejně nevyřešíme, vzali je na vědomí a spíš nutili, aby nám je petičníci neposílali," pronesená v listopadu 2006. Udělení ceny Kubera s typickou ironií přivítal, protože se ocitl společnosti prezidenta Václava Klause, který ji dostal o rok dříve.
