Ještě před pár lety byly sjezdy politických stran – vedle voleb – vrcholem politické sezóny. Dnes jsou na jejím okraji. Důvod? Politický život jde jinudy.
Strany typu ANO, SPD nebo KSČM nemají klasické sjezdy. Tedy shromáždění, kde si podle skutečně svobodných stanov volí delegáti z okresů své reprezentanty. Stanovy těchto tří stran jsou tak sešněrované, že jsou parodií na demokracii. Popřípadě obsahují diktátorské paragrafy, které umožňují předsedovi hnutí (ANO) kohokoli vyhodit z volební kandidátky, což vyvolává atmosféru strachu. Z otevřené výměny názorů se tak stává stínohra.
Demokraturu
Prvních dvacet let polistopadové demokracie přitom platilo, že stanovy politických stran musí být otevřené a demokratické. Při posuzování se vycházelo z výroků německého Ústavního soudu, který v reakci na nástup Hitlera přijal zásadu: každá strana musí mít demokratická pravidla fungování, jinak se nesmí účastnit politického života. Pokud není strana demokratická a vstoupí do vlády, začne tyto praktiky přenášet i na úroveň státní správy.
V Česku na demokratičnost stanov desítky let dohlížel civilně-správní úsek ministerstva vnitra. Nový režim po roce 2013 přinesl úplně jiné trendy a úředníci svou nečinností otevřeli prostor pro nástup autoritativních změn uvnitř politických stran. Takže dnes už nikomu ani nedojde, že jde o krylovskou demokraturu. Na sjezdech těchto stran dnes už nikdo nepípne. Politická rozhodnutí se stěhují do kuchyní a obýváků šéfů těchto stran. Tam pochopitelně novináři pozvaní nejsou, takže je logické, že opadává jejich zájem referovat o sjezdovém předstírání.
Zbavte nás Babiše
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
