Anděl smrti Josef Mengele zdevastoval životy více 1400 párům dvojčat. Eva Mozesová Korová a její sestra Miriam byly mezi nimi a vzpomínková kniha Děti, které přežily Mengeleho o zrůdnosti nacistického doktora podává svědectví.
Vzpomínková kniha Evy Mozesové Korové a publicistky Lisy Rojanyové Buccieriové Děti, které přežily Mengeleho (vyd. Grada) zabírá výseč života první jmenované v kulisách historických dějů. Každá kapitola by vydala na román. Od prvních vzpomínek z dětství ve vsi Porc v Transylvánii v 30. letech minulého století se dostáváme k okupaci Transylvánie Maďarskem, antisemitismu, transportu do koncentračního tábora Osvětim na území nacistické třetí říše v okupovaném Polsku, živoření v laboratořích nechvalně proslulého válečného zločince Josefa Mengeleho, osvobození tábora Rudou armádou a návrat do Rumunska. Počátky komunistického teroru pod vedením diktátora Ceaușesca přiměly sestry k vystěhování do Izraele a do Spojených států amerických. Svůj příběh Eva Mozesová Korová uzavírá mementem a deklarací z roku 1995, jak ji uvedla při návštěvě Památníku Osvětim:
DOUFÁM, ŽE SE MI NĚJAKÝM SKROMNÝM ZPŮSOBEM PODAŘÍ POSLAT SVĚTU VZKAZ O ODPUŠTĚNÍ. VZKAZ O MÍRU. VZKAZ O NADĚJI. VZKAZ O UZDRAVENÍ. AŤ UŽ NEJSOU NIKDY ŽÁDNÉ VÁLKY, ŽÁDNÉ EXPERIMENTY BEZ INFORMOVANÉHO SOUHLASU, ŽÁDNÉ PLYNOVÉ KOMORY, ŽÁDNÉ BOMBY, ŽÁDNÁ NENÁVIST, ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ, ŽÁDNÉ OSVĚTIMI.
Válečný materiál – urgentní!
Desetileté sestry Mozesovy Eva s Miriam byly po transportu do Osvětimi odtrženy od zbytku rodiny, kterou nacisté odvlekli rovnou do plynových komor. Protože byla jednovaječná dvojčata k nerozeznání podobná, Josef Mengele si je vybral do táborových laboratoří ke svým pokusům. V případě Evy experiment proběhl tak, že ji nakazil jakousi nemocí v injekci, po níž byla v horečkách převedena do lágrové nemocnice, kde měla bez péče, vody a stravy umřít. Po její smrti hodlal Mengele zavraždit i její sestru a při simultánní pitvě zkoumat jejich orgány, jak se od sebe liší, jak učinil ve stovkách jiných případů. Když našel na orgánech nějaké zajímavé změny, odeslal je do Antropologického institutu v Berlíně-Dahlemu jako "válečný materiál – urgentní!".
Nemocnou Evu trýznila žízeň a odplazila se na chodbu, kde našla vodovodní kohoutek a utišila žízeň. Její sestra jí posílala přes tetu Csengeriovou chleba, který si odepřela, takže po týdnu, když horečky odezněly, se malá Eva začala uzdravovat. Když ji propustili a vrátila se zpátky na barák, zjistila, že sestra Miriam mezitím onemocněla zase po jiných Mengeleho injekcích, následkem čehož jí zakrněly ledviny.
Lidožraví mašíblové dneška
Kdo četl Původ totalitarismu od Hannah Arendtové a sleduje dění v současných diktaturách, sezná, že se některé tamní společenské procesy podobají nejen vnějškově, ale i podstatou. Zvěcnění vězňů v koncentračních táborech třetí říše, kde byli režimem olupováni o vše před zavražděním v plynové komoře, se blíží aktuálním událostem v Čínské lidové republice, kde jsou vězni popravováni ve vojenských nemocnicích kvůli svým orgánům k transplantacím. Zvrstva se dějí i v Severní Koreji, kde režim vězní, zotročuje a likviduje své oběti až do třetího kolene včetně dětí v koncentračních táborech, jež si s těmi nacistickými či s komunistickými gulagy v ničem nezadají. Diktatura své občany a vězně vykořisťuje jako lidožravý mašíbl.
Hnědou diktaturu vystřídala rudá
Když válka skončila, Eva s Miriam se vrátily do rodné vsi na zpustlý statek. Ostatní z jejich rodiny byli zavražděni v osvětimských plynových komorách a sestry si zakrátko vzali k sobě jejich příbuzní. Brzo se ale vlády v Rumunsku zmocnili komunisté, král Michal I. Rumunský abdikoval a v čele státu stanul diktátor Nicolae Ceaușescu se svojí manželkou Elenou. Začal další teror, hnědou diktaturu vystřídala rudá. Při takovém dějinném ohlédnutí člověka maně napadá, co se to vlastně dělo, co těmto nelidským režimům otevíralo cestu. Lidská zloba? Předsudky? Chtíč po moci a nenávist?
Z kibucu do Indiany
Když začala režimní tajná policie dělat zase potíže, mj. zatkli jednoho příbuzného dívek a bez udání důvodu jej věznili neznámo kde, rozhodly se šestnáctileté sestry Miriam s Evou k vystěhování do Izraele. Komunistický režim je důkladně odrbal – musely se zříci všeho svého majetku ve prospěch státu a teprve pak se mohly nalodit via Haifa.
Život v Izraeli a následně ve Spojených státech amerických tvoří další příběh více než dvousetstránkových memoárů Evy Mozesové Korové. Žena popisuje svoje osadnické zkušenosti v kibucu, kde pomáhala zúrodňovat poušť, a stěhování do Spojených států amerických. V roce 1985 založila ve svém novém bydlišti v Terre Haute v Indianě malé muzeum holocaustu a vzdělávací centrum a byla celosvětově uznávanou mluvčí na téma holokaustu, lékařství, odpuštění a míru, dokud loni 4. července v pětaosmdesáti letech nezemřela.
Pozoruhodná osobnost, pozoruhodná kniha!
