Možná víte, že se minimální mzda, která je častým tématem politických diskuzí, v novém roce opět zvýší. V roce 2019 činila 13 350 korun, nově se zvedne na relativně slušných 14 600 korun za měsíc. Asi jako vše na světě má institut minimální mzdy své klady a zápory. Zkusím vám představit ty nejzákladnější a vysvětlit, proč by měli být politici při jejím navyšování obezřetní.
Zásadním záporem je, že nepřiměřeně vysoké nárůsty minimálních mezd často vedou k snížení konkurenceschopnosti podnikatelů. Hlavním důvodem je, že na výši minimální mzdy jsou navázány i nárůsty zaručených mezd, což vede k celkovému nárůstu nároků na kasy zaměstnavatelů. A ti když utratí více za mzdy, zbude méně mimo jiné na nové technologie a vybavení. Zvýšené mzdové náklady pak firmy musí promítnout do ceny svých výrobků nebo služeb. Jinak vyjádřeno – zvýší se ceny výrobků a služeb a zvýšené ceny následně logicky znamenají nárůst životních nákladů zaměstnanců, kteří předtím jásali radostí nad zvýšením mezd.
Takže dochází ke známému efektu – „Táto, v práci mi sice pár korun přidali, ale všechno se zdražuje, tak k čemu je to celé ve finále dobré?“ Zbožné přání Čechů (ale stejně i Francouzů nebo Němců), ať nám zvedají mzdy, ale ceny ať zůstanou stejné, bývá v hospodářské praxi zpravidla neuskutečnitelné. Nelze zmrzlinu sníst a současně ji mít.
Někdy se také zapomíná na fakt, že institut minimální mzdy je v ČR provázán s výší minimální povinné platby na veřejné zdravotní pojištění. Z čehož plyne, že pokud pracujete na snížený pracovní úvazek a musíte si zčásti sami platit povinné zdravotní pojištění, musíte počítat s tím, že se zvýšením minimální mzdy se zvyšují i tyto povinné platby.
Mzdová kalkulačka pro rok 2020: Kolik zaměstnanec odvede státu? >>>
Raději pracovat než brát dávky
Zastánci existence institutu minimální mzdy jako hlavní smysl uvádí ochranu zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých (až likvidačních) platů a posílení lidské důstojnosti pracujících.
Hlavní pozitivní funkcí „minimálky“ je tedy více motivovat lidi k práci namísto pobírání sociálních dávek. Za další klad lze pokládat, že státní kasa zaplatí méně za sociální dávky. Odhlédneme-li tedy od případů, že na dávky si často „sáhnou“ i vykutálenější osoby, které porušují pravidla.
Nerozumím některým našim politikům, kteří jeden den říkají, že se musí vyplatit pracovat, a den nato láteří nad zvyšováním minimální mzdy. Pracovat se prostě musí vyplatit. Lidé na různých sociálních dávkách se nesmí mít lépe než ti, kteří pracují – byť z pohledu některých politiků v sebepodřadnější profesi. Zvýšení minimální mzdy je celospolečensky jasný signál, že správné je chodit do práce. A ne být roky na dávkách.
Minimální mzda je dobrý sluha, ale špatný pán. Její určitý nárůst je správný, ale politici by se neměli „utrhnout ze řetězu“, aby nepodryli zejména konkurenceschopnost našich podnikatelů. I zde platí osvědčené: Dvakrát měř a jednou řež.
Autor je právník.
OSVČ a zálohy na sociálním pojištění v roce 2024: Víme, kolik budete platit >>>
