Zavedení nového mýtného systému na českých silnicích se obešlo bez větších kompikací

Zavedení nového mýtného systému na českých silnicích se obešlo bez větších kompikací Zdroj: Zbyněk Pecák

I řidiči kamionů musejí občas pěkně poprosit. O úplnou charitu zase ale v případě českého mýtného nejde
Tento řidič z Bulharska nesl velmi těžce, že mu nově nabytá krabice v jeho nabíječce nefunguje. Nám zase nebylo jasné, jestli je ten nápis na jeho okně vtip, nebo pravda
Zavedení nového mýtného systému na českých silnicích se obešlo bez větších kompikací
Tak, nalepíme českou vedle slovenské a je to. Teď se jen vyznat v tom, která krabice je která
Zavedení nového mýtného systému na českých silnicích se obešlo bez větších kompikací
17
Fotogalerie

Nové mýto na silnicích: Hysterie se nekonala. Kamioňáci jsou největší Evropané

Pokud to vymyslel někdo v komunikaci PPF, tak to vůbec nebylo vymyšleno špatně. Ještě v polovině listopadu konsorcium firem CzechToll/SkyToll, které zvítězilo v tendru na nový mýtný systém, ústy svých manažerů hlásalo, že v pondělí 2. prosince ráno můžeme na některých přechodech čekat až čtyřicetikilometrové fronty kamionů. Někdo se možná lekl a začal od konsorcia nakupovat krabičky, které v kamionu díky systému GPS hlídají řidiče, zda správně platí mýtné. Někdo (policie a ministerstvo dopravy) začal třeba něco i organizovat a nakonec se zdá (tedy alespoň v pondělí 2. prosince se ještě v poledne zdálo), že všechno proběhlo v pohodě.

Od mluvčího CzechTollu Miroslava Beneše jsme měli informaci, že v neděli se nic zásadního dít nebude. Nejenže si nikdo v neděli nechce kazit volno českými dálnicemi, ale provoz kamionů je navíc od 15 do 22 hodin zakázán. Když pomineme české turisty prahnoucí po polské kvalitě másla, cukroví a elektrických svíčkách na umělý stromek, tak se dal nějaký pohyb na česko-polské hranici, kam jsme měli namířeno, očekávat až po té dvaadvacáté.

Sedm lunchboxů do skla

Vyrazili jsme tedy na Náchod, kde provozovatel mýtného v ranních hodinách očekával dvoukilometrovou frontu a až čtyři hodiny čekání (v půlce listopadu to bylo asi desetkrát tolik). No a v deset večer tomu na polské straně přechodu nic nenasvědčovalo. Napočítali jsme tu tři výdejní místa s novými krabičkami, jedno přímo na pumpě Shell, dvě v takových těch budkách, kde byly za divokého socialismu směnárny a kde jsou ty směnárny dodnes. Není to tu takový fofr, jak tvrdí pracovníci SkyTollu. Odbavení jednoho řidiče netrvá pět, ale spíš deset až patnáct minut (záleží na tom, jak odolná je jazyková bariéra). Polští řidiči působí ale ve frontách, jež většinou nemají víc než tři členy, docela v klidu. Možná proto, že si přečetli, že jde přece jenom o „zmianu systemu oplat drogowych“. Prostě že nejde o nic vážného.

Větší problém měli ale s fyzickým přijímacím zařízením. To je totiž „krabička“ přibližně o velikosti čtverhranného lunchboxu pro dítě od devíti do třinácti let, které je docela při chuti. Zařízení od Kapsche, které museli řidiči servat ze skla a nahradit lunchboxem od SkyTollu, bylo objemově asi poloviční. Ale ani to nebyl pro řidiče největší problém. Největší problém je, že se nové zařízení musí zabodnout do nabíječky, tedy do zapalovače. No a těch má i kamion jen omezený počet. „Mám tam navigáciu, telefon, varžič: Teď abych furt ty dráty přechazoval,“ vysvětluje českou polštinou jeden z méně spokojených řidičů.

Krabička od Kapsche měla v sobě zabudovanou baterii a nebylo třeba se o nic starat a něco někam strkat. Tedy dokud se baterie nevybila. Náš řidič se ale nechtěl moc fotit, ani nás pozvat do kamionu, abychom si prohlédli, co to tam má všechno připojené. To pro nás udělal až Patryk, který se vyznačoval zase tím, že nerozuměl ani jednomu slovu česky. Uměl ale slovo „katastrofa“ a také se v pohnutí anglicko-německy dotazoval, proč jednotná Evropa nemá jednotný systém mýtného. Pak jsme začali počítat krabičky na jeho okně. Co krabice, to jeden systém jednoho státu EU. Takže Polsko, Česko, Slovensko, Německo, Rakousko, Belgie... Napočítali jsme jich sedm, pokud to osmé byl opravdu toustovač. Na silnici přes krabičkami oblepené okno prý Patryk každopádně ještě vidí. On zespodu za krabicemi ale už moc vidět není.

Pokrok na západ

Co ale musíme uznat, je fakt, že slovenská krabice od SkyTollu je přece jen ještě o něco větší než ta česká. Takže tu nějaký pokrok je a vývoj půjde s dovozem dílů z Číny jistě ještě dál. Rozčílení nad drátem čouhajícím z lunchboxu bylo každopádně ten večer a zřejmě až do rána největší vzrůšo, které se na přechodu v Náchodě dalo zažít. Usoudili jsme tedy, že vyrazíme tam, kde by měla být situace nejhorší. V Lanžhotě.

Na přechodu mezi Slovenskem a Českem na dálnici D2, jež spojuje Brno a Bratislavu, se ráno očekávala až dvanáctikilometrová fronta s jedenáctihodinovým čekáním. Nic takového se ale ani na tomto přechodu, kam jsme dorazili asi ve tři ráno, nekonalo. Nejdelší fronta před obřím parkovištěm měla asi dva kilometry, občas se nárazově objevila zácpa kilometrová, ale tady je na přechodu dost místa, aby auta, jež lunchbox s GPS přijímačem nepotřebují, mohla normálně kolem odstavených kamionů projet ve dvou pruzích.

Protože má tady na české straně parkoviště mnohem větší kapacitu než polská Shellka u Náchoda, je tu i mnohem víc aut. Odhadem nějakých tři sta. A i tak by tu odbavování fungovalo bez problémů, kdyby někteří řidiči nedostali nápad, že se dostanou co nejblíž výdejním místům, aby nemuseli po parkovišti putovat pěšky. Nad ránem už totiž bylo kolem nuly a začalo sněžit.

One minute a nič!

Jenže když měl někdo s krabičkou problém jako bulharský řidič kamionu, který běhal od jednoho výdejního místa k druhému a pak i k tomu třetímu mobilnímu se slovy „šibána systéma“, tak se jeho parkování v průjezdovém pruhu před odběrnými místy trochu pozdrželo. „One minute and nič!" křičel do okýnka transporteru obrandovaného poznávacím znamením Skytollu, tedy nápisem Myto.

Pracovník SkyTollu, zvyklý za tu noc zřejmě již na leccos, krabičku vyzkoušel u sebe v autě a konstatoval, že funguje. Pokud jsme správně napočítali, tak ji řidič nakonec vyměnil ještě dvakrát. Třeba chtěl ale jenom tu nejlepší. Na okně kamionu měl totiž ručně psaný název firmy „Electric Service Trucks And Parts Eugeniadis“. Ten nápis zároveň zakrýval všechny ty krabičky všech mýtných systémů, takže nevíme, co se dělo za ním. Ale vtip, který ukazuje na nesmyslnost různorodých systémů v zemích jedné celní unie, to zřejmě nebyl. Mimochodem to, že by systém měl být jednotný pro celou Evropu, jsme za tu noc slyšeli ještě asi čtyřikrát.

Nakonec tedy odjel i bulharský řidič a my předpokládáme, že elektrik servis jeho trucku byl nakonec úspěšný. Trochu nás pak zarazilo, že na dálnici nevidíme žádné kontroly, zda si řidiči nový systém opravdu nakupují. Vozidla celníků (stát jich nakoupil 40) prý kamiony s novým systémem poznají tak, že jim jednoduše pípnou na radaru. Kamiony, které systém nemají, poznají tedy zřejmě tak, že je ticho... No tak uvidíme, zda je ten nový systém účinnější, než byl ten starý. Kamery od Kapsche se budou nakonec taky hodit, můžou sledovat, jestli po dálnicích nejezdíme moc rychle. Tož systém kontroly bychom tedy měli. Teď už jen zbývá postavit nějaké ty dálnice.