Už počtvrté pátráme po původu názvů kalendářních měsíců v češtině. Dozvěděli jsme se už, že kromě docela neprůhledných pojmenování jako únor máme názvy měsíců, které jsou co do původu jasné, jako třeba květen, ale i takové, které jsou jasné pouze zdánlivě, například prosinec. Dnes jsou na řadě podzimní měsíce, září, říjen a listopad.
Proč jsou vlastně české názvy měsíců jiné než ty, které známe z angličtiny a řady dalších jazyků? Většina evropských jazyků používá pro označování kalendářních měsíců názvy vycházející z jejich původních latinských pojmenování.
Takže třeba z latinského september pro označení našeho září vzniklo v angličtině September, ve francouzštině septembre, ve španělštině septiembre nebo třeba v rumunštině septembrie. Podobné názvy najdeme i v řadě slovanských jazyků, ve slovenštině september, v bulharštině септември nebo v srbštině септембар.
Češi, Poláci, Chorvaté a staří Slované
Takové názvy se mezi sebou liší jen mírně a jsou obecně srozumitelné. Na rozdíl od toho si čeština stejně jako polština nebo chorvatština udržela vlastní starobylé názvy. Ty české pocházejí až z praslovanštiny. Českému září odpovídá polské wrzesień nebo chorvatské rujan.
Pojmenování kalendářních měsíců vznikla na základě přírodních jevů, které byly s daným obdobím spojené, nebo někdy podle prací, které se v tu dobu obvykle vykonávaly. Staří Slované neměli pevný kalendář a dobu měsíců pouze odhadovali právě podle přírody.
Situace s měsíci se trochu zamotala, když se Slované rozešli ze společné pravlasti do krajů, které byly od sebe poměrně vzdálené, a tudíž měly i odlišné klimatické podmínky. Přírodní jevy nastávaly někde dříve, někde později, a tak se stejnými názvy začala označovat různá časová období. Některé názvy měsíců tedy sice najdeme ve vícero slovanských jazycích, ale označují přitom jinou dobu. Zatímco tedy listopad označuje v češtině jedenáctý měsíc v roce, v chorvatštině označuje listopad měsíc desátý, tedy náš říjen. Jedenáctému měsíci, tedy našemu listopadu, říkají v Chorvatsku studeni.
Září
U pojmenování měsíce září nás možná hned napadne, že souvisí s tím, že i když končí léto, slunce stále ještě září. Pravda je ale úplně jinde. Je to zvláštní, ale výrazy září i říjen vyjadřují vlastně totéž. Oba odkazují na stejný přírodní jev a tím je říje divoké zvěře.
Pojmenování září vzniklo ze spojení za říje ("během říje"), tedy původně staročesky za řuje. Staročeské slovo řúti se postupně vyvinulo do současného řvát. Září je tedy měsícem, v němž se zvěř páří a vydává charakteristické zvuky čili řve.
Říjen
A říjen je prostě měsícem říje divokých zvířat, v tom není žádný háček. Podobně vzniklo i ono chorvatské rujan. Zamotanější situace je ale u latinského protějšku října, výraz octōber a od něj odvozených variant, jako je třeba anglické October. Latinsky octō znamená osm, a octōber je tedy osmý měsíc.
Jak je to možné? Říjen je přeci desátý měsíc v roce. Jenže v římském kalendáři bylo původně jen deset měsíců a rok začínal březnem. Januarius a februarius, tedy leden a únor, byly doplněny až později. Latinské názvy září, října, listopadu a prosince september,octōber,november a december proto vyjadřují, že jde o měsíc sedmý, osmý, devátý a desátý.
Listopad
Název listopad je co do svého původu velmi průhledný a nekomplikovaný. Někdy sice listí stihne opadat už v říjnu, ale třeba letos listopad dostál svému názvu a stále ještě vídáme listí se snášet dolů k zemi.
Krásný zbytek podzimu!
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se na zajímavé regionální historické odlišnosti češtiny do fotogalerie:
