Nekonečné zelené pláně, stáda volně se pasoucích koní, ovcí, koz a dalšího dobytka. Tady začíná zase úplně jiný svět, svět kočovných pastevců.
Oproti sousednímu, vyprahlému Tádžikistánu Kyrgyzstán na začátku léta září nezvykle bujnou zelení a hýří barvami lučních květin. V jurtách se topí trusem dobytka, ve vzduchu nad nimi pomalu stoupají obláčky bílého kouře a my začínáme postupně objevovat kousek po kousku toto okouzlující, podmanivé království hor.
Pik Lenina
Ujíždíme po kolejích vyjetých ve stepi a zakoušíme absolutní chuť svobody a volnosti. U jezera Tulpar na úpatí legendárního Piku Lenina (dnes přejmenovaného na štít Avicenny) nalézáme skutečný ráj na Zemi. Sluncem ozářený zasněžený štít sedmitisícové hory, zelené zvlněné kopce, jezera s třpytící se hladinou a tisíce květin!
Jezero Sonkol
Po Kyrgyzstánu můžete cestovat měsíce, ať už ale nakonec zamíříte kamkoliv, prakticky nemůžete udělat chybu. Vysoké hory, jezera, divoké řeky a vodopády tvoří dohromady pestrou paletu přírodních krás a díky svérázným Kyrgyzům nebude nikdy nouze o nevšední zážitky. Chcete-li ale co nejvíce proniknout do života zdejších pastevců, existuje jedno místo, které byste neměli vynechat.
Zhruba uprostřed Kyrgyzstánu na obrovské travnaté horské pánvi ve výšce 3016 metrů nad mořem leží jako obrovská modrá kaňka mělké jezero jménem Sonkol. Každé léto se k němu sjíždějí stovky Kyrgyzů, aby na okolních úrodných pastvinách „jailoo“ pásli svá početná stáda dobytka. Žijí tady volně a nespoutaně stejně jako kdysi jejich předci. To, že jsme skutečně stále ještě v 21. století, připomínají snad jen solární panely připevněné na jurtách! Jedinečnost tohoto místa si Kyrgyzové moc dobře uvědomují a v posledních letech tady vzniklo i několik jurtových kempů určených přímo pro turisty, kteří zde mohou zakusit kouzlo nocování v jurtě či poznávat okolí malebného jezera z koňského hřbetu.
Čína za horami
Kolem čínské hranice se nachází poměrně široká a přísně střežená pohraniční zóna. Vstoupit na toto území mohou jen lidé s uděleným povolením. Toto omezení pohybu osob však slibuje cestu výjimečnou, nedotčenou a liduprázdnou krajinou. Povolení lze získat prostřednictvím místních cestovních kanceláří nebo si ho každý může vyřídit i sám. My jsme si vybrali druhou možnost, a zamotali jsme se tak do pravého středoasijského byrokratického kolotoče, který zahrnoval pořádnou dávku neochoty, kyselé obličeje i snahu získat úplatek ze strany pověřených úředníků. Celá záležitost nám zabrala více než půl dne, po němž jsme s pocitem úplného rozčarování nad fungováním zdejších úřadů drželi v rukou povolení pro vstup do Aksajské doliny. Teprve teď konečně může začít offroadová cesta napříč divokými horami jihovýchodního Kyrgyzstánu.
Jméno pohoří Ťan-šan se překládá do češtiny jako „Nebeské hory“ nebo také jako „Hory duchů“. Oba názvy se dokonale doplňují a přesně vystihují dojem, jaký ze zdejší magicky krásné přírody mám. Šotolinová cesta nás neomylně vede přes kontrolní stanoviště vojáků až do vzdálené oblasti, kde se střídají ostré štíty hor se sametově zelenými zvlněnými kopci připomínajícími zmačkaný papír. Dva malí kluci na koních nám ukazují brod, přes který můžeme s autem překonat řeku. Děti tady prý na koních umějí jezdit ještě dříve, než se naučí chodit. Naše divoká jízda pokračuje dál přes podmáčené bažinaté louky. Nakonec stoupáme až do výšky přes 3500 metrů nad mořem, kde holé útesy svírají snové tyrkysové jezero jménem Köl-Suu. Vzniklo poměrně nedávno při sesuvu půdy. Nežijí v něm žádné ryby a údajně mění svoji barvu až padesátkrát za den.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
