Až 50 milionů korun pokuty zaplatí prodejce, který v ČR prodává ve stejném obalu jako v dalších zemích Evropské unie výrobek s rozdílným složením. Takové opatření letos přijala česká vláda v půlce května, tedy jen pár dní před volbami do Evropského parlamentu. Uteklo šest měsíců a příslušná novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích stále leží ve sněmovně bez povšimnutí. A zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane. Stejná tak nadále zůstane i realita v českých obchodech, kde řada potravin je svým složením oproti těm západním (byť ve stejném obalu a pod stejným názvem a značkou) ošizená.
O Česku se už mnoho let nelichotivě říká, že je to popelnice Evropy. Že pro mnoho zdejších lidí je důležité množství a nízká cena a tyto ukazatele jsou preferovány před kvalitou. Jistě, český spotřebitel je stále chudší než jeho rakouský či německý soused a snaží se nakupovat s rozvahou a ekonomicky výhodně. Ale v tom kámen úrazu asi nebude. Snad každý, kdo čas od času zajede do supermarketu v německém příhraničí, totiž na vlastní oči vidí, že v něm lze často a v mnoha případech nakoupit potraviny, ale i drogerii za stejné nebo dokonce nižší ceny než v České republice a kvalita tohoto zboží je nesrovnatelně vyšší. A to se stále bavíme o zboží stejné značky, ve stejném obalu, stejného obsahu a hmotnosti. Tamní výrobci ani prodejci přitom nekrachují a neprodávají své zboží pod výrobní cenou.
Když se snažíme pídit dál, kde je zakopán pes, vyrojí se zde řada výmluv a důvodů, proč je aplikace tohoto nařízení složitá a že se k němu musí přistupovat obezřetně. Tak se stalo i v nedávném tematickém článku v Hospodářských novinách, kde jedni výrobci poukazovali na to, že důvodem rozdílného složení mohou být testovací vzorky, aby je pak druzí doplnili, že v některých zemích jsou vyšší požadavky na obsah vitaminů a tak dále. V nedávné minulosti dokonce ještě zaznívaly hlasy, že české firmy vyrábějí chudší potraviny záměrně, protože lidé je mají rádi a kvůli vyšší kvalitě si nechtějí připlácet!
Hledání argumentů, proč to nejde a nepůjde
A aby toho nebylo málo, připletli se do debaty i zákonodárci, většinou opoziční, kteří argumentovali i tím, že asijští majitelé večerek nemohou dostávat takové flastry za to, že prodávají něco, co by neměli, když obsah výrobků nemohou ovlivnit. Blá blá blá. Poměrně vážný problém se ponížil na obvyklou českou žvanírnu, kde by o pádné argumenty člověk opravdu zavadil a kde se spíš hledá argument, proč to nejde a nepůjde.
Když to celé shrneme, v problematice potravin dvojí kvality u nás vše zůstává při starém. A vzhledem k rychlosti a akceschopnosti našich zákonodárců to tak zřejmě ještě nějakou dobu zůstane. Lze očekávat, že se k tomu sněmovna v tom nejideálnějším čase dostane na jaře, a když to jakž takž nějak půjde, začne nové opatření platit od začátku roku 2021, možná o nějaký měsíc později.
Zákon trestající dvojí kvalitu potravin je přitom učebnicovým příkladem politického populismu, který zástupci stran vytahují jen před volbami nebo důležitými událostmi, kdy potřebují mobilizovat své příznivce a urvat si mediální prostor – a v něm kladné body. Když pak taková doba uplyne, je problém odsunut stranou. A kdyby se něco náhodou pohnulo, hned tu stojí armády lobbistů, kteří dělají psí kusy, aby opatření na výrobce a prodejce nedopadlo tak tvrdě, nebo nejlépe aby na ně nedopadlo vůbec.
Čeští vládní představitelé se mohou bít v prsa a tlachat všude po světě, jak jsme dobří, inovativní a co všechno umíme a budeme umět, realita je však taková, že v řadě věcí zůstane jen u proklamací. A to je zatím i příklad nekvalitních potravin. Přestože si z nich Babišovo hnutí ANO před volbami udělalo volební magnet, realita zůstává beze změny a Češi stále budou baštit ošizené potraviny. Z dob, kdy jsem byl malý kluk, si ještě pamatuji, jak se s oblibou říkávalo pořekadlo „správné prase všechno spase“. Obávám se, že mnohé z toho platí dodnes a bude ještě nějakou dobu platit.
