V Česku praktikuje asi padesát tisíc léčitelů, mezi nimi bohužel i lékaři. Jedním z nejstarších a nejvýznamnějších léčitelů s titulem je třiasedmdesátiletý lékař MUDr. Josef Jonáš. Otiskli jsme s ním v Reflexu rozhovor, kde se poměrně odkopal. Internet je plný ostré kritiky jeho pavědeckých, šarlatánských a drahých terapií. Přesto doktor šarlatán úspěšně prosperuje dál.
Společnost bez zpětné vazby je – slovy Karla Kryla – slepec s mečem v tanci. Pokud se masově neumíme – či velká řada z nás – poučit z reality a opustit na základě zkušenosti zcela iracionální vzorce chování vzniklé z nevědomosti, jsme na kraji vyhynutí. Když nereagujeme na informace typu „tudy cesta nevede“, tak jdeme tudy, kde to jako cesta vypadá, dokud se na vlastní kůži nepřesvědčíme, že vedla do propasti. V okamžiku, kdy tam padáme, je ovšem poněkud pozdě zpětnou vazbu pochopit. Stejně tak když člověk umře, tak už mu není nic platné, že při tom umírání nejspíš opravdu pochopí, že asi byla blbost jít místo k lékaři k léčiteli.
Už desítky let v České republice působí Josef Jonáš, léčitel s lékařským titulem. Vystudoval medicínu v Plzni, pak působil jako primář na psychiatrii v Chomutově. Poté se začal zabývat takzvanou alternativní medicínou a stal se na její scéně jednou z nejvýraznějších autorit v České republice. Je autor řady mimořádně úspěšných knih o alternativní léčbě. Požádal jsem jej o rozhovor s cílem zjistit, jak může vystudovaný lékař, člověk, který intelektuálně zvládnul mimořádně náročné studium medicíny, věřit na léčitelské praktiky. Co sám sobě – a okolí – nalhává, aby si nějak ustál, že se živí podvodem. Tady je náš rozhovor:
Jak došlo k vašemu prvnímu kontaktu s alternativní medicínou?
Byla to zvláštní historka. Jako pětadvacetiletý mladý doktor jsem sloužil na neurologii. V noci. Vlezl jsem do knihovny k primáři a tam byla knížka o akupunktuře. Byl osmašedesátý rok a najednou se tu začaly vyrábět akupunkturní jehly, dva doktoři, váleční chirurgové, byli ve válce v Koreji a naučili se tam akupunkturu. Vymazal a Tuháček, dodnes si pamatuji ta jména. A napsali první knížku v češtině o akupunktuře. Já ji v noci přečetl a říkal jsem si: To znám, tomu rozumím. To je mi jasné. A hned další den jsem akupunkturu začal aplikovat. A tehdy také další válečný chirurg začal u nás dělat kursy akupunktury, takže se tam přihlásilo nás pár mladých doktorů. Tam jsem načichl něčím pro mě úplně novým.
Co vás na alternativní medicíně zaujalo?
Já už padesát let denně sedím proti pacientům. Když pacient přijde s nějakým zdravotním problémem, dáte mu nějaké léky a on má problémy dál. Říká, že pořád má deprese, migrény, cokoliv. Vy můžete říct buď to, že už žádné další léky nemáte. Anebo lidi léčit jinak. Protože jsem hodně četl, tisíce knih, kde jsem si přečetl, že jsou ještě jiné možnosti, jak lidi léčit. A říkal jsem si, že nemůžu lidem říkat, že pro ně už nemůžu nic udělat, když něco, co mohu zkusit, na světě existuje. A měl jsem štěstí, že jsem to zkusil a vyšlo to.
S jakou metodou?
S akupunkturou. Hned druhý den po přečtení knihy jsem ji aplikoval u dámy, která už dva měsíce ležela na neurologii pro bolesti páteře a končetin. Já jí aplikoval akupunkturu a ona naprosto nevysvětlitelným způsobem, náhodou, řekla, že bolesti zmizely. Byl jsem nadšený. Později jsem začal i s jinými metodami. Měl jsem štěstí, že mi to fungovalo – proto jsem se pro alternativní medicínu nadchl.
Nezarazilo vás, že se teorie alternativní medicíny nezakládají na důkazech a nejsou součástí medicíny založené na důkazech?
Nezarazilo, protože jsem hodně četl a věděl, že na světě jsou určité jevy, určité úkazy... Já jsem byl psychiatr a už jenom práce s lidskou duší – tam žádné důkazy neexistují. Když někdo přijde a třeba řekne, že má depresi, tak vy nemůžete udělat žádná vyšetření, abyste prokázal, že tomu tak skutečně je. Musíte věřit. Nebo dělat soudního znalce? Dvacet let jsem dělal soudního znalce, tři tisíce různých loupežníků a vrahů jsem vyšetřil. Člověk, který na mě deset let hrál, že je naprosto debilní a nesvéprávný, mi po deseti letech řekl, že už bude normální, že mě celých deset let vodil za nos. Nemáte čím to prokázat. Proto pro mě důkazy nebyly rozhodující, protože jsem pracoval s něčím, kde důkazy nehrály roli.
Na co je váš náramkový přístroj Marion, který prodáváte? A co léčí?
Posledních dvacet let se zabývám odnoží alternativní medicíny, kterou jsem nazval detoxikací. Zbavování organismu různých toxinů, které si obvykle vyrábí organismus sám. Například ze svých střev. Nebo je získává díky životnímu stylu i ze životního prostředí. Když se organismus těchto toxinů zbaví, tak se vrátí do své původní formy, do ideální formy, se kterou byl stvořen. Je geneticky dáno, aby fungoval celkem bezchybně a dokonale. A tomu právě brání toxiny. Musí se podávat různé preparáty, které by mohly tyto toxiny odstranit, vyloučit. Jedná se o práci s informacemi, s informačním polem toho člověka. Celá alternativní medicína je vlastně založena na informacích. Informacích, které terapeut nějak vysílá do těla pacienta. V době elektroniky je možné tyto informace uložit do elektronické paměti a z této paměti je aplikovat pomocí elektromagnetického pole na organismus.
A na jakém fyzikálním principu to funguje?
Už Norbert Wiener, zakladatel kybernetiky, před druhou světovou válkou zjistil, že v elektromagnetickém poli je možné uchovávat informace. Na tom byly založeny všechny počítače, celá kybernetika. Funguje to na principu, že mikroproudy pronikají do lidského organismu a jsou schopny nést různé informace.
Jaké informace to nese?
To je mé největší tajemství, jaké informace to nese. Ty informace jsou digitalizovaná slova. Pojmy, které je možné tímto způsobem aplikovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
