Taková justiční lapálie: Bránil dceru a stal se kriminálníkem a téměř vrahem – bez mrtvoly

Je to zdánlivě banální příběh s ještě zdánlivěji dobrým koncem – systém funguje, chce se říct, Nejvyšší soud zasáhl tak, jak má, a díky tomu nakonec po letech z Petra Novotného přece jen stát nálepku „zločinec“ odstranil. Navíc přímo za mřížemi strávil důchodce čtyři měsíce, v porovnání s jinými justičními omyly jde o drobnou lapálii, která vlastně nakonec skončila dobře – i když se panu Novotnému dodnes nikdo neomluvil a stát mu nechce vyplatit odškodné.

Ovšem optikou zdaleka ne jen jednoho lidského života, jenž byl nevratně postupem justiční mašinérie – od policistů a vyšetřovatelů přes státní zástupce po soudce – poškozen, jde o příznačné systémové selhání. Případ je o to smutnější, že se stal u stejného soudu v Hradci Králové, který má na svědomí momentálně nejslavnější případ justičního omylu v kauze Nečesaný.

Aby těch podobností nebylo málo: Petr Novotný seděl ve stejné cele jako Lukáš Nečesaný, a dokonce i s Lukášem Nečesaným, obviněným a odsouzeným za pokus o loupežnou vraždu kadeřnice, stejně jako pan Novotný na základě teorie vyšetřovatelů a následně zmanipulovaných důkazů. V obou případech nakonec vše změnil zásah Nejvyššího soudu. Oproti Nečesanému se ovšem za chudého důchodce (který zase ale na rozdíl od Nečesaného nemusel nakonec nastoupit k výkonu trestu do vězení) nebrali špičkoví advokáti – neměl na ně peníze a jeho případ nebyl ani nijak mediálně zajímavý. Vždyť nikdo nebyl zabit ani vážně zraněn.

„Dali mi samozřejmě advokáta ex offo a taky to podle toho dopadlo. Ale já se nehodlal smířit s tím, že jsem odsouzený za něco, co jsem neudělal,“ říká zvýšeným hlasem Petr Novotný, jenž se po závěrečném rozsudku, který jej uznal vinným a odsoudil nakonec „jen“ ke třem letům s pětiletou podmínkou, rozhodl domoci spravedlnosti vlastními silami.

Procházím s ním víc než skromně zařízeným panelákovým bytem na okraji Pardubic mezi záplavou spisů a dokumentů, poznámek a výpisků… jsou v každém pokoji, leží roztříděny na zemi, naštosované na stolech, na židlích… I když se to stalo před šesti lety, zlobí se a rozčiluje i dnes. Vidí to jasně, vidí to ze svého úhlu pohledu a ten považuje za jediný správný – tím spíš, že mu nakonec dal Nejvyšší soud za pravdu.

Banálněji už to nejde

Všechno začalo snad tím nejbanálnějším způsobem – rozvodem a tahanicí o majetek. Jedna rodina proti druhé. Mezi tím vším děti. Typický příběh dnešní doby.

Novotného dcera Běla se rozváděla s otcem svých dvou dětí. Společně bydleli po dobu manželství v domě v Moravanech u Pardubic, který patřil panu Novotnému. Když rozvod začal, odstěhoval se její manžel Radim P. zpět k rodičům do bytu na pardubickém sídlišti, co by kamenem dohodil od domu, kde žil a žije Petr Novotný. Do domu v Moravanech ale dál jezdil a postupně odvážel věci i přes nesouhlas manželky.