Tuzemští soudci se – stejně jako politici – v ČR netěší bůhvíjaké úctě. Jedni jim vytýkají pomalost veškerých řízení, jiní zase jejich údajně enormní platy. Vydám se proti mainstreamu a zaměřím se v souvislosti s justicí a soudci na něco jiného, mediálně zanedbávaného. Rád bych upozornil na jeden důležitý a přitom ve veřejném diskurzu opomíjený problém ohrožující nezávislost justice více než nějaká neoblíbená ministryně spravedlnosti či předseda vlády. Tím problémem je jednoinstančnost disciplinárního řízení s českými soudci.
Jednou z klíčových postav právního státu je nepochybně soudce. A to nejen soudce ústavní, ale každý. Pro demokracii zásadní tematikou je disciplinární řízení se soudci. Lidověji napsáno: specifické a významné řízení, ve kterém je možné soudce „vysvléct z taláru“. Dnešní česká právní úprava soudci neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, který jej může potrestat nejen snížením platu, ale i tím že jej i nadobro zbaví taláru. Zbavení funkce soudce nelze podceňovat, není to žádný zánik úřednického místa, lze ho spíše přirovnat k zbavení mandátu poslance anebo senátora.
Jednoinstančnost zmíněného disciplinárního řízení pokládám za vážnou systémovou chybu. Paní Anna Březnová z Kolína se může odvolat, když dostane 1000 korun pokuty za urážku sousedky, ale soudce zbavený taláru možnost odvolání nemá! Paradoxní, až systémově disharmonické. Analogická jednoinstančnost platí i u disciplinárních řízení kupříkladu s lékařem zbaveným bílého pláště nebo s exekutorem zbaveným exekutorského úřadu. Ani tito se dnes nemohou odvolat proti citovanému závažnému zásahu do jejich profesního života.
Kritizuje nás i Rada Evropy
Náš soud soudů, tedy Ústavní soud ČR navíc před nedávnem – k mému obrovskému překvapení – konstatoval, že tento stav sice není ideální, ale není protiústavní. Má totiž (velmi formalisticky) za to, že nejde o řízení trestní, ale disciplinární, a proto nemusí být nutně dvojinstanční. S touto argumentací se nemohu identifikovat! Nelze přece někoho zbavit práva na spravedlivý proces (nebo toto právo výrazně oslabit) jen proto, že nějaký delikt je formálně označen jen za správní, a nikoliv trestní.
Navíc o přibližování správního práva trestního (zde disciplinárního) a trestního práva se dlouhodobě hovoří, jak v judikatuře včetně Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), v jiné judikatuře českého ústavního soudu, tak i v doktríně vyučované na všech českých a moravských právnických fakultách. A v tomto případě to jaksi neplatí? Rozumíte tomu? Dodávám, že i Rada Evropy již v minulosti opakovaně kritizovala jednoinstančnost českého kárného řízení se soudci.
Mám za to, že by čeští zákonodárci měli přistoupit k novelizaci předpisů upravujících kárná (disciplinární) řízení nejen se soudci, ale i kupříkladu s lékaři, stomatology, veterináři, architekty, advokáty nebo (ve veřejnosti nepopulárními) exekutory. A to výše uvedeným směrem k zavedení dvouinstančnosti tohoto řízení. Nepochybně by tím došlo k posílení práva na spravedlivý proces. A též by to mělo blahodárný vliv na celkovou kvalitu právního státu. Námitku, že se dnes v Česku vlečou i jednoinstanční disciplinární řízení, proto tedy nemůžeme zavést dvojinstanční řízení, aby „se to neploužilo ještě déle“, odmítám jako nedemokratickou a protiprávní.
Autor je právník.
