Článek vyšel v tištěném vydání časopisu Lidé a Země v říjnu 2011.
Zákaz kojení první dny po porodu, rozdělávání ohně pod postelí rodící ženy či pokládání žhavých kamenů na břicho a prolévání rodičky alkoholem... To jsou jedny z mnoha tradičních porodních praktik v Kambodži, kde stále téměř polovina žen rodí doma za asistence porodních bab. Není proto divu, že Kambodža má jednu z nejvyšších mateřských a dětských úmrtností na světě.
V malé místnosti s nápisem porodní sál je tak plno a rušno, že se tam už nevejde ani manžel rodící ženy. Na porodním lehátku právě přichází na svět další dítě. Kolem nastávající maminky běhají tři zdravotní sestry v růžových oblečcích, matka a sestra rodičky ji otírají a ovívají, případně povzbuzují při tlačení. O dvě hodiny později už je tříkilový chlapec venku. Sestry ho zváží, umyjí a hned přiloží k prsu matky. Ta jen vysíleně a trochu nechápavě kouká.
Celou událost pozoruje ve dveřích i otec dítěte. Když je vše u konce, jde, vezme koště, kbelík a hadr a dá se do úklidu porodního sálu. „Nikdo to po mně nechtěl, ale cítil jsem, že jim musím nějak vyjádřit respekt a poděkovat,“ říká Stung, 56letý bývalý učitel, který v penzi obdělává kus rýžového políčka. Jeho žena zůstane ve středisku ještě pár hodin, a pokud nenastanou komplikace, může si ji odvézt domů. Na voze taženém oslíkem.
Druhý den po porodu už novopečená matka Oum Sophat sedí pod střechou svého domu a v houpací síti uspává svého druhého syna. „Šestnáct let jsme se pokoušeli o dítě a už ani nedoufali. Jsme moc šťastní. Jsem překvapena, kolik se toho změnilo od dob, co jsem rodila poprvé,“ říká. Proto také byla překvapena, když jí chlapečka přiložili k prsu. „U nás v Kambodži se věří, že první mléko není pro dítě dobré, a tak ženy začínají kojit až pár dní po porodu. Tak jsem to měla i s prvním synem, kterého jsem porodila doma,“ vypravuje Oum.
Pověra, že první mléko, takzvané kolostrum neboli mlezivo, je špatné, se dědí z generace na generaci a rodičkám to říkají nevzdělané porodní báby, které své dovednosti získaly většinou od svých matek. Přitom kolostrum je pro dítě nesmírně důležité, protože obsahuje řadu cenných látek, které dítěti pomáhají vybudovat imunitu. „Místo toho se zde v prvních dnech dává dětem sladká nebo rýžová voda. A často se stane, že později se už žena ani nerozkojí. Tohle se rozhodně musí změnit,“ říká zkušená porodní zdravotnice Soth Sophay ze střediska ve vesnici Angnearery.
Mezi další tradiční praktiky patří pokládání žhavých kamenů na břicho nebo rozdělávání ohně pod postelí rodičky. „Oheň hoří od porodu tři dny plným plamenem a pak čtyři další slabším. Považuje se za rituální oheň a věří se, že má moc ženu očistit od všech nečistot a uzdravit ji. Porodní báby ženám přikazují sedm dní jen ležet a příbuzní je mají dokonce krmit a starat se o dítě. Ženě pak dítě vrátí právě po těch sedmi dnech,“ říká Sophay. Ona ženy učí, že lepší pro očištění je kus mýdla a umyvadlo vody. „Mně po porodu dávali pít alkohol, prý kvůli dezinfekci,“ říká Oum Sophat.
Porod jako překročení řeky
Ne náhodou se v Kambodži říká, že porod je překročením řeky pro matku i dítě, neboť v každém okamžiku může pro jednoho z nich znamenat smrt. Denně zde při porodu zemře pět žen a každé desáté dítě se nedožije pátých narozenin.
„Hlavním důvodem úmrtí žen je vykrvácení po porodu. Především venkovská zdravotnická střediska nejsou dostatečně vybavená a porodní asistentky někdy nemají dostatek zkušeností pro řešení takové situace. Některé ženy navíc nemají prostředky, jak se dostat do nejbližšího střediska, anebo nemají peníze na zaplacení porodu. Musí proto rodit doma a doufat, že porod nebude komplikovaný,“ řekl v roce 2011 Petr Schmied, který v Kambodži v té době působil jako vedoucí mise Člověka v tísni.
„Když jsme zde začínali, většina zdravotnických středisek na vesnicích neměla vodu či elektřinu a nástroje sterilizovali ve starém hrnci nad ohněm. V současné době pomáháme 42 vesnickým zdravotnickým střediskům, která jsme vybavili chybějícími porodnickými nástroji, napojili je na vodu a pomocí solárních panelů jim poskytli zdroj elektřiny, tak už zde maminky mohou rodit bezpečně i v noci. Místní porodní asistentky navíc dostávají pravidelné školení přímo v jejich střediscích a mohou se také zúčastnit měsíčního kurzu v provinční nemocnici,“ uvedl Schmied.
Právě zdravotnické středisko Leay Bo, kde porodila i Oum Sophat, je jedním z těch, kterým Češi pomáhají. A svoji zkušenost si tato novopečená matka nemůže vynachválit. „Porodní asistentka mi vše moc hezky vysvětlila, i to, jak se mám o chlapce i o sebe starat. Jen se bojím, jak budu moci kojit. Pracuji jako šička v továrně na textil a dali mi jen tři měsíce mateřskou dovolenou. Přitom ve středisku mi říkali, že mám kojit co nejdéle, protože je to pro dítě to nejlepší,“ říká Oum. Její manžel zatím vaří na ohni čaj a pak se vmísí do hovoru. „Ze začátku jsem se bál, protože žena měla vysoký tlak, ale zdravotnice to hned poznaly a dokázaly jí ho snížit.“ Za porod ve středisku zaplatili deset dolarů. „Zaplatil bych mnohem víc. Víte, ani to po nás nechtěli, protože já jsem v důchodu a žena má plat devadesát dolarů měsíčně,“ říká manžel Oum.
Cílem kambodžského ministerstva zdravotnictví i společnosti Člověk v tísni je dosáhnout, aby všechny ženy rodily v nemocnicích nebo zdravotnických střediscích. „Problém je, že porodní báby mají zastaralé metody a minimální zdravotnické znalosti. Pokud při porodu nastanou komplikace, jsou bezradné, na převoz do nemocnice je často už pozdě, a žena tak umírá,“ potvrzuje Tung Ruhovy z Institutu péče o matku a dítě v Takeu na jihu Kambodže. Podle ní nestačí jen vyškolit porodní báby, vyškolit se musí i zdravotnice. „Za poslední rok jsme vyškolili osmnáct nových asistentek a dvaasedmdesát jich zaškolili v moderních metodách,“ řekl Schmied. Tyto porodní asistentky však nepracují jen ve středisku, ale za matkami vyjíždějí i přímo do terénu, aby je vzdělaly a zbavily tak předsudků.
Venkovské lekce
Jednou z nich je i 25letá Chhun Lakmena, která každé ráno sedne na motorku a jede do práce – zdravotnického střediska Rokaknong –, kde pomáhá ženám odrodit děti. Pokud zrovna nejede na motorce do práce nebo zpět, objíždí okolní vesnice a učí maminky, jak pečovat o sebe i dítě. „Učíme matky, jak rodit bezpečně, dbát na hygienu a výživu svou i dětí. Mnoho malých dětí umírá na nemoci způsobené podvýživou. Jejich matky prostě nevědí, že je krmí špatně,“ říká mladá žena, která je sama v pátém měsíci těhotenství.
Ve tři odpoledne už na ni ve vesnici Tom Peany Prink čeká přes padesát žen. Většina z nich má s sebou malé dítě, a tak to zde hučí jako v úle. Za chvíli už všechny poslouchají hodinové vyprávění mladé asistentky. Jako pozornost nakonec dostanou mýdlo. „Jsem sice učitelka, ale vůbec jsem nevěděla, že mám jíst alespoň třikrát denně a hodně zeleniny, když kojím,“ říká Soh Peavam, krásná mladá žena s vlasy staženými do culíku.
Celý zdravotnický systém v Kambodži byl zničen za vlády Rudých Khmerů a bylo třeba jej celý obnovit. Ve městech se to podařilo poměrně rychle, ale na lidi žijící na vesnicích se poněkud zapomnělo. Právě to se snaží změnit i Češi.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
