Před týdnem svým volebním vítězstvím a hlavně úspěchem v souboji s protestními stranami Evropu zaujal mladý, středopravicový rakouský politik Sebastian Kurz, který v předčasných volbách zkrotil pravicově protestní svobodné. Včera se něco podobného povedlo premiéru Portugalska Antóniu Costovi, ale v opačném gardu. Costa vedl do řádných parlamentních voleb levicovou Socialistickou stranu a obhájil svou pozici premiéra, přičemž navíc dokázal oslabit dvě krajně levicové strany, s nimiž měl dosud v parlamentu většinu.
Costa ve volbách před čtyřmi roky skončil se socialisty až na druhém místě. Prohrál totiž s pravicovým předvolebním spojenectvím portugalských sociálních demokratů PSD (přes název jsou pravým středem) a konzervativní lidové strany CDS-PP. Costa ale v této situaci, podobně jako Kurz zariskoval a domluvil se na vytvoření vlády, která by stála na hlasech stran z okraje politického spektra. Tehdy vítězná pravicová koalice totiž neměla jiného možného partnera pro vytvoření vlády než Costovu Socialistickou stranu. Jenže jejich lídr nechtěl naštvat vlastní voliče, kteří hlasovali proti odpovědné rozpočtové politice, která vyvedla zadluženou zemi z ekonomické krize, ale nebyla logicky nejpopulárnější u voličů.
Vehikl s komunisty
Costa se proto rozhodl raději překročit v Portugalsku dlouho nepřekročitelný příkop a dohodnout se na vládní spolupráci s krajní levicí. Ke konceptu, kterému se v Portugalsku začala říkat „geringonça“, což lze do češtiny volně přeložit asi jako „vehikl“ nebo „řešení z nouze“, Costa pozval jednak starokomunisty z Komunistické strany Portugalska, kteří pravidelně kandidují ve spojení se zelenými, a pak také „modernější“ komunisty z původně trockistického Levicového bloku (BE). Costa oběma silně levicovým stranám nenabídl místa ve vládě, ale pouze dohodu nad některými body programu. O otevřenou koalici nestál, protože si pragmaticky uvědomil, že úplný obrat v hospodářské politice, jak by ho chtěly strany reprezentující oba odstíny krajní levice, by zemi vzpamatovávající se z ekonomického a dluhového kolapsu hodně poškodily. V roce 2015 málokdo čekal, že tento sňatek z rozumu, kterým Costa vyšplouchl tehdejšího volebního vítěze, může vydržet celé čtyřleté funkční období. Přes různé krize se ale Costovi podařilo všechny problémy ustát a dojít v čele menšinové vlády až do termínu řádných parlamentních voleb. Navíc jeho vláda pokračovala v úsporné rozpočtové politice.
V nedělních volbách se Costa pokoušel naplnit svůj sen a získat samostatně většinu v parlamentu, aby mohl vládnout bez dohody s krajní levicí. To se mu nakonec nepodařilo a k většině mu bude několik křesel chybět. Socialisté se stali nejsilnější stranou, předběhli pravicové sociální demokraty, kteří i z opozičních lavic zažili další pokles a budou muset znovu hledat partnera, o jehož podporu by opřeli menšinovou socialistickou vládu. Určitý pokles popularity, který stál socialisty většinu, zapříčinily asi hlavně dva momenty. Jednak došlo k odhalení, že jeden z bývalých ministrů v Costově vládě byl spojen s velkou aférou, při níž byly z vojenských skladů ukradeny a následně prodány těžké zbraně portugalské armády. Samotný Costa neměl s případem nic společného, ale přece jenom ho ve volební koncovce poškodil a stál pár křesel chybějících k většině. Nepomohl mu ani v Portugalsku hodně medializovaný střet Costy s jeho odpůrcem na předvolebním mítinku, kdy to vypadalo, že dojde až na fyzicky útok ze strany premiéra, když ho starší muž nepravdivě obvinil z toho, že byl před několika lety v době ničivých lesních požárů na dovolené. Costu takto Portugalci dosud vůbec neznali. Politik, který se sice narodil jako syn komunistického spisovatele v Lisabonu, ale jehož rodinné kořeny sahají do portugalských kolonií v Indii, byl vždy v zemi populární díky bezprostřednosti vůči voličům a tradičnímu vyzařování dobré nálady. Tentokrát mu to ale „ujelo“ ve špatné chvíli. Přes tento přešlap vyšel z voleb dobře a jeho výsledek (přes 36 % hlasů) kontrastuje s výsledky sociálních demokratů a socialistů napříč téměř celou Evropou, kdy tradiční levice nyní téměř všude chřadne.
Největší osobností evropských socialistů
Costa tak potvrdil, že je aktuálně asi největší osobností evropských socialistů. Až listopadové předčasné volby v sousedním Španělsku ukáží, zda se mu aspoň vyrovná premiér Pedro Sánchez. Zatím je králem evropských socialistů ale právě celoživotní politik Costa, který už ve 14 letech vstoupil do socialistické mládeže a následně stoupal přes praxi v prezidentské kanceláři, přes funkce ministra i lisabonského starosty až ke kanceláři v paláci São Bento, kde sídlí portugalští premiéři.
Costa si teď navíc bude moci vybrat z více partnerů pro podporu menšinové, protože do parlamentu se dostalo i několik menších stran. Kuriozitou voleb může být velké posílení „strany zvířat“ Lidé-zvířata-příroda (PAN), která propaguje ochranu práv a v novém parlamentu bude mít už čtyři poslance. I ti mohou přispět k levicové většině.
