Podél závodního oválu je plno. Zdaleka nejde jen o chlapskou záležitost. Žen a dívek je snad polovina. Vzrušení z rychlosti a rambajzu, z vůní a bitev novodobých rytířů v pestré zbroji je kouzlem kategorie unisex. Tak vypadá pardubická Zlatá přilba. Podívejte se do naší fotogalerie.
Pardubický fenomén se podobá brněnskému. Tamní Masarykův okruh je na světě od roku 1930, první „plošina“ se na východě Čech jela o rok dřív. Obě závodiště prošla spoustou proměn, ale jedno jim zůstalo – jsou světová.
„Mistrovství světa, závody Grand Prix, všechno je to velké, ale Zlatá přilba, to je jedinečný podnik, ve kterém chtějí uspět všichni šampioni. Vyhrál jsem v den svých čtyřiatřicetin, a navíc podruhé za sebou, já snad v té zlaté skořápce budu i spát,“ zářil nedělní vítěz Jason Doyle z Austrálie. A ani jej nehněvalo, že mu trofej házející prasátka po celých Pardubicích padala z čela na nos.
Závodnická neděle má spád. Od pravého poledne do půl páté není místo pro nudu. Jen pravidelné přestávky pro úpravu dráhy dělící 32 jízd dají ubrat emocím. Kvůli bezpečí závodníků jsou zapotřebí stříkající cisterny, a tak se obecenstvu nabízejí magické obrazy prosluněné vodní tříště, která pomáhá držet fazonu dvou rovinek a dvou zatáček. A také se pak méně práší.
Krajské volby 2020 v Pardubickém kraji >>>
Závodní stroje nemají brzdy, jejich vládci se na rovinkách před levými zatáčkami dostávají až ke stokilometrové rychlosti. Motocykly jsou tak vlastně permanentně ve smyku. Výkon motorů a kuráž závodníků bez ustání zvedají přední kolo. Jízda po zadním je tak jedním z koření ploché dráhy. Zároveň je i známkou radosti. Ti největší tímto stylem rádi končí závod. Diváci to vždy ocení z celých svých srdcí.
V neděli jich dorazilo bezmála 14 000, což znamenalo až na pár volných míst plno. Šlo o historickou linku. V roce 1947, to se ještě závodilo na trávě dostihového závodiště, bylo podle dobových odhadů na místě 140 000 lidí. Zlatá přilba Pardubice zkrátka byla a stále je světová.
