Pokud je někdo dlouhá desetiletí nejznámějším Čechem, a navíc je to nesmírně populární zpěvák, vládnoucí moc (ať je jakákoli), toho logicky využije. V případě Karla Gotta to tak dělali v minulosti komunisté, při listopadové revoluci v roce 1989 ho použil Václav Havel a teď dělá to samé premiér Andrej Babiš i prezident Miloš Zeman. Důvod je pořád stejný – přes Gotta, dokonce i když je po smrti, lze získat u velké části veřejnosti politické body.
Přivlastnit si Karla Gotta a přes jeho slávu a vliv působit na veřejnost, je marketingově poměrně snadné a bylo by vlastně s podivem, kdyby toho politici všech našich režimů nevyužili. Často byla a je u toho ale překročena určitá míra vkusu. Legendární zpěvák vždy toužil především po tom, aby byl oblíbený, prodávaný a respektovaný. To je logické (kdo by to z pop umělců nechtěl?). Jenže v našich podmínkách přerostl Gott v určitou instituci a toho politici využívali a využívají.
V dobách komunismu vládnoucí moc dobře věděla, že Karla Gotta potřebuje doma, proto mu odpustila i jeho několik pokusů o emigraci. Také Mistr věděl, že jeho vstoupení na nebesa bude lépe fungovat ze „Zlaté Prahy“, než třeba z německého Hamburku či Mnichova. Byly proto vymezeny mantinely, do kterých se musela vtěsnat jak totalitní propaganda, tak i jeho vystupování. Gott nebyl nucen k předvádění nesmyslných socialistických šlágrů, ale jako úlitbu moci se občas vyfotil s komunistickými funkcionáři a přijímal různá (i státní) ocenění.
Zemřel Karel Gott. Více informací ZDE >>>
K nejzávažnějšímu zneužití mocí došlo v roce 1977, kdy tisíce československých umělců podepsalo takzvanou Antichartu, tedy pamflet proti tehdejším disidentským skupinám v čele s Václavem Havlem. Připojil se i Gott. Loni v rozhovoru mi tvrdil, že ho u toho zneužili a že to byla jeho chyba. Jistě, ale zneužít se nechal sám a přiznat to po více než dvaceti letech, nebylo nic, co se má ocenit.
Paradoxní je, že právě dramatik Václav Havel přispěl pak při revoluci v listopadu 1989 k tomu, že na Václavském náměstí zpíval národní hymnu symbol emigrace písničkář Karel Kryl spolu se symbolem socialistického přežívání, Karel Gott. Nastupující politická moc opět využila jejich popularita. Tentokráte ale zpěváci přispěli skutečně dobré věci, přispěli k pádu totality.
Vše o Karlu Gottovi se dočtete v našem speciálu >>>
Po revoluci zažil Gott i krušnější chvíle, protože část veřejnosti a médií ho vytrvale kritizovala za jeho postoje v socialistickém Československu a byl obviněn ze spolupráce s režimem. U toho by se ale chtělo napsat, že to bylo opačně – spíše režim spolupracoval s ním. Po revoluci ale nakonec opět dostal státní vyznamenání. To mu předal Václav Klaus v roce 2009. I ten tušil, ač miluje především jazz, že to část veřejnosti ocení.
Do nové politické dimenze se dostal Karel Gott, tentokráte ne vlastní vinou, i po své smrti. Rychlost, s kterou zasedla vláda Andreje Babiše a rozhodla o tom, že mu uspořádá pohřeb se státními poctami, byla udivující. Zejména když to podle všeho konzultovala s jeho rodinou až poté. Před Pražským hradem a na zámku v Lánech byly mezitím národní vlajky spuštěny na počest Gotta na půl žerdi, což porušilo zaběhlý protokol. Opět to ale přináší politické body u některých voličů, což tentokráte platí především pro Andreje Babiše. Opakované přidání důchodcům, učitelům, odmítání migrace a velkolepý pohřeb Gotta, to hraje vládě do not. Cesta k dalšímu volebnímu vítězství do Poslanecké sněmovny se více otevírá.
Pohřeb se státními poctami na jednu stranu ukazuje velikost a vliv Karla Gotta, ale současně představuje i určitou malost české politické moci. Vždyť slavného zpěváka využily ke svým účelům všechny naše režimy, využili ho tak rozdílní prezidenti jako jsou Husák, Havel, Klaus i Zeman. Využili ho nejrůznější premiéři. Důvod byl vždy stejný. Připsat si s použitím legendy politické body.
