Na děti došlo, když dospělí pravověrní křižáci nemohli dobýt hrob Boží, ačkoliv to byl spravedlivý cíl, který měl Bůh podporovat. Přesto vítězili ti psí syni mohamedáni. I bylo zjeveno, že pravdu Božího hrobu křižáci neprosadí, protože jsou hříšní a nežijí v bázni Boží. Úkol převzaly neozbrojené děti, jimž Bůh pomůže. Tak vznikla idea dětských křižáckých výprav.
Vůdcem jedné z nich byl pasáček Štěpán z Cloyes ve Francii, kterého vyzval ke křížové výpravě proti nevěřícím sám Kristus. I moře se prý před dětmi rozestoupí a cesta do Svaté země bude možná suchou nohou.
Nejen naše doba, ale i středověk byl plný zázraků a víry v nemožné, pokud se týká spravedlivé věci. A se spravedlností pracuje každá víra. Bojovně nadšených dětí bylo asi třicet tisíc, což je proti dnešku mizivé číslo, ale na to, aby vyvolalo velkou tragédii, bylo vysoké dost. Moře se před dětmi neotevřelo, Saracény nikdy neviděly. Zájem o ně projevovali obchodníci s lidmi, kteří většinu dětí prodali v arabských zemích do otroctví. Menšina pomřela na útrapy z cest.
Výpravy byly tak podivné, že se někteří filozofové pokusili jejich krutou bizarnost změkčovat. Dnes se má za to, že šlo o špatný výklad kronikářů, kteří slovo pueri chápali ve významu děti. Mělo ale i druhý význam, chudý ubohý člověk mladšího věku bez vzdělání a rodiny. Tím se obraz pochodujících dětských fanatiků posunul tam, kde už byl snesitelnější, mezi ubohé mladé nevzdělance čili něco, jako byli později svazáci, komsomolci, Hitlerova mládež a zneužité mládí vůbec.
Cyničtí kormidelníci
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
