Svět zřejmě spěje k okamžiku, kdy definitivně zešílí. Stane se tak napříč politickým spektrem, jak říkají s oblibou naši zákonodárci, když chtějí říct, že u tohohle koryta je dost místa pro všechny. Středem zájmu médií byli totiž v posledních dnech lidé tak kosmicky si vzdálení, že se věřit nechce. Kanadský premiér Justin Trudeau, udavač a šéfkomouš Vojtěch Falmer Filip, entertainer Jiří Ovčáček, jeho kolega Mr. Stand Up Jaromír Soukup, europoslanec Stanislav Polčák i král komiků Miloš Zeman.
Justin Trudeau se lidstvu omluvil za zločin, který popsal slovy: „To, co jsem udělal, zranilo lidi, kteří by kvůli své totožnosti neměli čelit nesnášenlivosti a diskriminaci. Je to něco, čeho hluboce, hluboce lituji. Bylo to velmi rasistické!“ Co tak strašného provedl před osmnácti lety 29letý učitel? Na maškarní ples školy s názvem Arabian Night přišel s tváří nabarvenou na hnědo, v plášti a s turbanem na hlavě z půjčovny. Všichni na fotce se smějí, jak bývá na maškarních plesech zvykem, ale…
„Je to pro tolik Kanaďanů tak zraňující,“ řekl šéf levicové Nové demokratické strany Kanady Jagmeet Singh, sám Sikh nosící turban i mimo ples. Není ale pro Kanaďany zraňující, že se na ulici objevují Indové bez turbanu, v oblecích Armani či Arabové bez velblouda? Za co měl Trudeau jít na ples Arabian Night – za ledního medvěda? Neurazili by se ochránci přírody? Neměli by být postaveni ke zdi pořadatelé plesu už pro samotný název a téma plesu? Co všichni ti komedianti říkající si Othello? Není čas zakázat Shakespeara, nácka nekorektního a rasistu?
Po mokrých tričkách přichází mokré spodky
To náš prezident je jiný pašák a jeho život je jeden velký maškarní ples. Kam přijede, tam je malér na střeše. Naštěstí ho skoro nikam nezvou, a proto se ví, kam přistavit vozík či nosítka, kdy přinést popelníček a kdy vypnout kamery. Poté, co jsme vypověděli válku Kosovu, snad raději příště vypnout i mikrofony. Ne vždy se vše povede včas! Během příštích návštěv – hlavně té v Bílém domě – je třeba ohlídat nejen včasné podání popelníčku, ale i nočníčku, jak se ukázalo v poslední době. Miloš Zeman ale dokáže vše obrátit v žert! Stalo se tak i během minulé spanilé jízdy, o níž Zpětné zrcátko již reportovalo. Jde o ten krásný okamžik, kdy si pan prezident vykračoval s velmi uvolněnou náladou i prostatou a výsledek tomu odpovídal. Takový Trudeau by měl ostudu, ale šarm Miloše Zemana a samozřejmost, s jakou se vyrovnal s tím, že se mu lepila kaťata na nožičky, přinesly novou módu. Světovými nočními kluby se jako tsunami valí nová erotická show. Po devadesátkové vlně módy mokrá trička jsou nyní hitem sezóny mokré spodky! Vida, česká stopa, jak s oblibou říkají čeští novináři.
Když už jsme u nich, u pakáže frustrované, jak nedávno prohlásil Jiří Ovčáček. Spíš než frustrovaní jsou – podle nátury – nasraní nebo se stydí. Zpětné zrcátko o tom ví své. Není totiž nic horšího než být ze země, jejíž prezident svým chováním vybízí ke zvolání: Hoďte na něj síť! Přítel Zpětného zrcátka, pan Krištůfek se nedávno zajímal, proč se má podle soudu omlouvat Zdeňkovi Šarapatovi a Terezii Kaslové on – Petr Krištůfek, když kraviny říká Miloš Zeman. Zpětné zrcátko ale ví, že to nejde, to by pan prezident nic jiného nedělal. A kdo by pak uděloval státní vyznamenání, vždyť letos ho dá prezident i premiéru Babišovi – Zlatý řád abolice – za odvahu, s níž čelil mediální štvanici. Pokud premiér dodrží slovo, že má více rozumu, pak prý abolici odmítne. I když husarský kousek by to byl – podepsat sám sobě milost. To by trumflo i Kájínka.
Prezidentův patent na zabijácký humor
Jsou tu ale hyeny. Třeba takový Stanislav Polčák – prezidenta nenávidí tak, že mu prý přeje smrt. „Počkáme s abolicí a ona to vyřeší příroda!“ řekl ten hajzlík. Dobře víme, co tím myslel... Jako by přitom nevěděl, že blbost je nesmrtelná. Navíc když zmínil Miloš Zeman před panem Putinem, že je třeba novináře likvidovat, tak to bylo vtipné! Kolega Putin se mohl smíchy přetrhnout na dva dlouhé kusy, když si přitom vzpomněl na Annu Politkovskou a na veškerou tu pakáž novinářskou. Nebo na Borise Němcova. To byl fór!
Europoslanec Polčák by se měl stydět a takové věci neříkat, když u toho neumí být vtipný. A to tedy nebyl. Protože kdyby byl, tak se takoví znalci humoru, jako jsou Zeman a Ovčáček, umlátí smíchy. Když o tom Zpětné zrcátko přemýšlí… Ale ne, to by nevyšlo ani napodruhé.
Krym už nebude Krym
Ale všude je chleba o dvou kůrkách. Prezident Putin oznámil, že Krym dostane zpět historické jméno Tavridská gubernie z let 1802–1921. V roce 1897 žilo podle sčítání v Tavridské gubernii 1 447 790 obyvatel (nejvíc Ukrajinců – 611 121, tedy 42,21 %). Ukrajinci tvořili většinu na pevnině, naopak na samotném Krymu byli až třetí po Rusech a Krymských Tatarech. Rusů bylo celkově 404 463 (27,94 %) a Krymských Tatarů 196,854 (13,6 %), dalšími menšinami byli Němci 78 305 (5,41 %), Židé 55,418 (3,83 %) a Bulhaři s 41,260 (2,85 %).
Myšlenka na obnovu krymského tatarského státu ze 13. století – známého v dějinách jako Zlatá horda – se zrodila v létě 1917. V prosinci pak vznikla Krymská lidová republika, ale už v lednu byla poražena bolševiky, kteří zde vytvořili takzvanou Tavridskou sovětskou republiku. Ta byla v dubnu dobyta ukrajinskou armádou s podporou Německa, pak se zase Krym dostal pod kontrolu Rudé armády, pak zas bělogvardějců a v listopadu 1920 ho definitivně ovládla Rudá armáda. Stalin po 2. světové válce prohlásil Tatary za kolaboranty, veškeré tatarské obyvatelstvo nechal povraždit, a když došla munice, byl zbytek deportován do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural. Možná by to – těm pár, co omylem zbyli – měl někdo říct, že se teď budou zase postaru jmenovat. To aby nezabloudili!
Soudruzi, nějak vám ta revoluce zasmrádla
Ale Čas je běžec dlouhým krokem, jak tvrdí stará píseň. Jako by se blížila ona chvíle ze slavné anekdoty let sedmdesátých o Jarouškovi, který nevěnuje pozornost výkladu látky a zahleděn z okna – za nímž je krásný slunný den – mumlá: „Dneska by to šlo! Dneska by to šlo!“
„Co by dneska šlo, Jaroušku?“ ptá se soudružka učitelka.
„Ále… tatínek furt říká, že jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele. A koukám, že dneska by to šlo…“
Komouši totiž marně pátrají po příčině, proč se dostali na historické dno volebních průzkumů. Inu, jednak je v branži šmejdů přetlak konkurence a víc na dračku než komunismus jdou kastroly a deky. Jaké má partaj vyhlídky a kam se má vydat? Je třeba jít ke kořenům, soudruzi, a nehledejte v tom žádný Polčákův jinotaj. To je tak: Líné lemply, milicionáře, lampasáky z hranic i nácky už si rozebrali jiní. Velká strana přitahující dřív nelítostné bojovníky proti kapitalismu nějak zlenivěla. Přes spáleniště, přes krvavé řeky… Rudé a bílé průvody mužů a žen… Jo, to byly písně! To byly časy! Co jste to za revolucionáře, soudruzi, ptá se Zpětné zrcátko? Kde máte tajné sklady zbraní, munice, kde jsou dopisy s výbušninou nepřátelům lidu jako tenkrát? To chcete střílet na Strakovu akademii z parníku Vyšehrad? Pěst dělnické třídy si místo převratu vozí prdel v SUV a přes nákupní vozíky nevidí Rudou záři nad Kladnem. Nějak vám ta revoluce zasmrádla a jen s Koněvem se to vyhrát nedá. Kdo v poslední době slíbil parlamentní reakci zakroutit krkem, jak vás to učil Kléma? Vy maximálně tak natrhnete miliardářovi řiť, jak mu do ní lezete! Kde se válí, soudruzi, Poučení z krizového vývoje? A tak hezky jste měli našlápnuto – Kupředu levá, zpátky ni krok!
I kus práce za vámi byl, ne, že ne! Jen za roky 1948 až 1989, to máme: 205 486 lidí odsouzeno, 248 popraveno, 4500 jich utlučeno ve věznicích, 327 zavražděno na hranicích, 170 938 emigrovalo – a co jich přišlo o všechno? Ani nespočítáš, holoubku! Jenže teď – Již vzhůru psanci této země… Prdlajs! Těžko se žije!
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
