Pes je nejlepší přítel člověka, ale naopak toto sentimentální tvrzení neplatí. Nemyslím tím mediálně promrskané kauzy typu množíren psů, údajné pojídání psího masa v asijských restauracích nebo kruté zacházení s tzv. bojovými plemeny. To jsou jen viditelné, ale okrajové ostny na těle fenoménu jménem vlastnictví psa.
Zatímco k řízení auta musíte mít řidičský průkaz, k práci s jídlem hygienické povolení, ke golfové hře potvrzení o způsobilosti pohybovat se na hřišti, k provozování obchodu živnostenský list, k vlastnictví zbraně zbrojní průkaz, tak k vlastnictví psa nepotřebujete nic. Vůbec nic.
Pes jako módní doplněk
Většina domácích psů trpí a je jim v dobré vůli nechtěně ubližováno. A to díky absenci jakéhokoliv základního školení o tom, kdo jsou, jaká je jejich přirozenost, co skutečně potřebují a jak se k nim chovat.
Problém nebyl, dokud byla psí plemena využívána k účelům, k nimž byla vyšlechtěna – k hlídání majetku, k lovu zvěře, k obraně ovčích stád, k zabíjení krys, k asistenční lékařské službě nebo k tahání nákladů v těžkém terénu.
Problém nastal, když si člověk pořídil psa pro zábavu, jako společníka nahrazujícího chápavého partnera, nebo jako módní doplněk na úrovni kabelky.
V posledních sto letech se vztah člověka a psa dostal do podivné polohy, protože už příliš neexistuje racionální důvod k jeho vlastnictví. Pes se pro někoho stal náhradou za lidského partnera, supluje roli zpovědníka v kostele, funguje jako termofor, tedy ohřívací láhev do postele, průvodce na cestách, ale ve většině případů se ze psa stala živá hračka, obdoba tamagoči, japonského elektronického zvířátka, o něž se musí majitel starat, pečovat a hrát si s ním.
Jenže živý pes není hračka, přesto se k němu takto chováme, a tím ho ničíme. Chcete konkrétní příklad?
Pes a jeho pán
Navštivte libovolný veřejný park a pozorujte majitele psů. Mnoho z nich má v ruce extrémně populární pomůcku – plastový házeč na míčky, tvarem podobný kuchyňské naběračce.
Do házeče vloží tenisák a vrhnou jím míček do neuvěřitelné vzdálenosti. Pes prudce vyrazí, nadšeně se žene za míčkem, prudce zabrzdí a s vyplazeným jazykem přiběhne zpět, pán uslintaný míček naučeným pohybem zvedne házečem ze země a znovu jej vymrští do dálky.
Tuto monotónní činnost opakují majitelé během vycházky mnohokrát. Pes se zdá být nadšený, přinášení jej baví a po návratu domů znaveně lehne do pelechu. Všichni jsou spokojení. Pes i jeho pán. Pes proto, že měl zábavu, pán proto, že pes přestane otravovat a spí.
Pes trpí
Bohužel, pes trpí. Duševně i fyzicky. Jeho pán mu zkracuje život a ten, který mu zbývá, může prožít v bolestech a trýzni.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
