Téměř kompletní výsledky včerejších předčasných voleb v Izraeli ukazují jeden zajímavý paradox. Oproti výsledkům z dubna, kdy Izraelci volili své poslance naposledy, se na jednu stranu vlastně téměř nic nezměnilo, protože skoro všechny strany dostaly přibližně stejně hlasů jako minule, ale zároveň včerejší volební výsledek pravděpodobně předznamenává velké zemětřesení v izraelské politice.
Z čela vlády totiž velmi pravděpodobně odejde Benjamin „BiBi“ Netanjahu, který v premiérském křesle seděl dohromady celkem rekordních 13 let. To by znamenalo konec jedné dlouhé politické éry, protože Král Bibi, jak mu přezdívali příznivci, po nepřetržitém desetiletém premiérství nyní nemá jasnou cestu k sestavení většinové koalice.
Dvojitá plichta
Teprve dosčítávání posledních hlasů ukáže, zda Netanjahův konzervativní Likud skončí ve volbách těsně první nebo druhý. Je také možné, že tato nejsilnější pravicová strana bude mít nakonec stejně mandátů v Knesetu jako dosud opoziční středový blok Modro-bílá, který vede bývalý generál Benny Gantz. V určitém ohledu je to jedno, protože ani Likud, ani opoziční „modro-bílí“ nemají zdaleka sami většinu a musí se opřít o koaliční partnery. Netanjahu do poslední chvíle věřil, že jeho schopnost zvládat vypjaté volební kampaně zafunguje a on dokáže v parlamentu získat většinu společně se dvěma stranami ortodoxních, silně věřících Izraelců (Šas a UTJ) a nacionalisticko-pravicovým uskupením Doprava (Jamina), které hodně podporují izraelští osadníci na okupovaných palestinských územích. Jenže po sečtení více než 90 % hlasů má tento pravicově-náboženský blok jen zhruba 55 mandátů z celkem 120 a žádného dalšího spojence na obzoru.
„Rus“ proti rabínům
Logickým spojencem by měla být strana Izrael-náš domov exministra Avigdora Libermana, která zastupuje zejména voliče, kteří do země přišli z bývalých zemí Sovětského svazu, ale zároveň má hodně nacionalistický pohled na Araby. Lieberman byl dlouhodobě koaličním partnerem Netanjahua, ale od dubnových voleb se začal profilovat jako hlavní bojovník za sekulární Izrael. V zemi totiž mají velmi silný vliv na běžný život židovští rabíni. Například neexistuje civilní sňatek, takže svatbu můžete uzavřít jen v rámci náboženských institucí.
V náboženských školách se nemusí používat žádné státem schválené osnovy a jejich studenti nemusí rukovat do armády. Rabíni si také s podporou náboženských stran vymohli omezení veřejné dopravy v čase šabatu. Právě toto všechno chce nyní Lieberman změnit, a odmítá proto jít do koalice s náboženskými stranami, kvůli čemuž nebude mít pravice většinu a Netanjahu velmi pravděpodobně odejde z čela vlády, když nebude pro partnery přijatelný jako premiér ani ve velké koalici, která je teď nejpravděpodobnějším scénářem.
Vynucená národní jednota
Většinu v parlamentu totiž nemá ani možná koalice levostředových stran a Arabů. Spojenectví Modro-bílé, labouristů, nové koalice expremiéra Ehuda Baraka a sjednocené kandidátky arabských stran také dosahuje jen na přibližně 55 křesel a k většině by potřebovalo podporu „žolíka“ Liebermana. Jenže ten jako až rasistický kritik Arabů odmítá spolupracovat s arabskými poslanci, takže arabské hlasy budou zřejmě využity jen v prvním povolebním kroku, kdy jednotlivé strany doporučují prezidentovi, koho má hlava státu pověřit sestavením vlády.
Pokud by Arabové podpořili Bennyho Gantze – lídra „modro-bílých“, sestavoval by vládu on. Pokusil by se sestavit to, čemu se říká v Izraeli vláda národní jednoty a v Evropě velká koalice. Ta by mohla početně fungovat i ve variantě, kdy by se do ní spojili jen Likud a „modro-bílí“, ale očekává se, že ve straně Benjamina Netanjahua nyní dojde k souboji dvou křídel, takže by velká koalice lépe fungovala s třetím partnerem na palubě. Do této role se nabízí hlavně Liebermanův Izrael-náš domov, protože nyní jako jediný stojí ideologicky mezi oběma velkými stranami.
Bezpečnostní brífink pro arabského lídra
Pokud se podle očekávání do vlády spojí obě největší strany, stane se oficiálním lídrem opozice poprvé v dějinách arabská Sjednocená listina, což by mimo jiné znamenalo, že její lídr bude pravidelně dostávat brífink o situaci národní bezpečnosti od premiéra. To si v Izraeli vzhledem k tomu, že arabské strany považují situaci na Západním břehu za okupaci, dokáže těžko někdo představit. Proto se spekuluje o možnosti, že by opoziční poslanci zvolili lídrem opozice někoho jiného, což pravidla parlamentu umožňují.
V izraelské politice jednoduše nastává opravdu nová éra. Jak přesně ale bude vypadat, si musíme ještě počkat, protože izraelské strany jsou typické dopředu nevypočitatelnými kroky, takže se nakonec můžeme dočkat i velkých překvapení.
