Jak už název napovídá, státní zástupce je zástupcem státu. Není to žádný soukromý, korporátní ani družstevní žalobce. A je to tak dobře. Poslankyně a exministryně školství Kateřina Valachová před pár dny představila svůj návrh změny Ústavy, podle kterého by měla být posílena nezávislost státního zastupitelství. Dle K. Valachové státní zastupitelství nemá být napříště řazeno do moci výkonné.
Na první pohled to pro laiky (voliče) může vypadat sexy, budeme mít ještě více nezávislé státní zástupce a ti to zejména těm zkorumpovaným politikům natřou! Nejen autor této glosy ovšem vnímá citovaný návrh z odborného hlediska jako velice problematický a ukvapený.
Pokud vyřadíme státní zastupitelství z pilíře moci výkonné (a do moci soudní a zákonodárné se logicky přesunout nemůže), tak se v Česku de facto vytvoří jakási nová čtvrtá moc ve státě. Vedle moci zákonodárné, výkonné a soudní – moc „státně-zastupitelská“ (nebo dokonce „prokurátorská“?).
Zbrklý nápad
Z teoreticko-právního a ústavně-právního hlediska jde o nebezpečné rozmělňování systému, který je již od časů Charlese Montesquieuho a Johna Lockea postaven na třech nezávislých pilířích, ne na čtyřech či ještě více.
Podle aktivitou překypující levicové poslankyně K. Valachové je třeba debatu o jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců začít od základní úvahy, jaké je místo státního zastupitelství v našem ústavním systému.
Nic ve zlém, ale myslím, že tato debata proběhla (nejen) v odborných kruzích již dávno a je prostě vyřešena. Státní zastupitelství bylo, je (a doufám, že i nadále dlouho bude) prvkem moci výkonné. Ostatně v drtivé většině demokratických právních států je tomu tak také. Proč zde vymýšlet nějakého ultra nezávislého českého kočkopsa? K čemu by to v praxi bylo vlastně dobré? Tedy mimo obecného apelu na absolutní „nezávislost“ státních zástupců?
Nezávislost matka pokroku
Právní satirik by dodal – jaká může být absolutní nezávislost státních (!) zástupců na státu, když jsou jím mj. placeni? À propos, kdyby se prosadil zbrusu nový model zcela naprosto nezávislého státního zastupitelství, jak ho žádá Valachová a Unie státních zástupců, neměl by pak zákonitě nastat krok, že by měli být vybráni noví státní zástupci? Nemožno přece dopustit, aby se jen přemalovala cedule a pokračovala tam „závislá“ parta dnešních státních zástupců. Když nezávislost, tak se vším všudy, dodávám ve zdvořilé nadsázce.
Mimochodem budou následovat na státu nezávislí celníci, lékaři, vězeňští dozorci, učitelé a daňoví úředníci? Chystají se novely Ústavy i tímto směrem?
Závěr
Nutno na konec zopakovat, co profesoři a docenti ústavního práva říkají odjakživa, Ústava není trhací kalendář, nesmí se do ní zbytečně zasahovat. Změnu z dílny poslankyně K. Valachové vnímám jako zcela zbytečnou a nesystémovou. Ke změnám naší normy norem by se mělo přistupovat velice, ale opravdu velice rozvážně. I zde platí odvěké: Less is more (méně je více).
Ústava opravdu není nařízení obce Dolní Lhota, do kterého konšelé vrtají, jak je napadne.
Autor je právník a publicista
