Prázdniny skončily a jedním z tradičních témat nadcházejícího podzimu bude souboj o výši minimální mzdy v příštím roce. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD navrhuje její růst o 1350 korun ze současných 13350 na 14700 korun. Odbory to chtějí zaokrouhlit na rovných 15 tisíc. Naopak firmy a hospodářské svazy o tom nechtějí ani slyšet a navrhují růst mnohem nižší. Blíže k jejich pozici je i premiér Andrej Babiš, který se v této věci – alespoň na oko – snaží chovat jako politik usilující o pravicové voliče. Lze očekávat, že výsledkem bude nějaký kompromis, který nakonec nikomu neublíží. Ani ekonomice, ani firmám.
Minimální mzda v České republice se dlouhá léta nezvyšovala, ke změně tohoto stavu došlo až v srpnu 2013 a od té doby pravidelně roste. V posledních letech je její růst poměrně svižný a od onoho srpna roku 2013 do teď vzrostla její výše kumulovaně o 5350 korun. Úměrně tomu se zvyšovala i takzvaná minimální zaručená mzda pro jednotlivé profese, které jsou dle své náročnosti na kvalifikaci rozděleny do ještě dalších sedmi skupin.
V minulých letech byl každý nárůst minimální mzdy provázen nářky o tom, že dojde ke krachu firem a velkému nárůstu nezaměstnanosti. A výsledek? Česko má stále nejnižší nezaměstnanost za poslední čtvrtstoletí a firmám přesto ještě chybí lidi. A snaží se je získat všemi možnými způsoby, ale jen ne zvyšováním mezd. Proto tu jsou tlaky na vládu, aby urychlila proces přijímání dělníků z východních zemí, kde jsou výdělky ještě nižší než u nás. Je jasné, že až desítky tisíc těchto lidí přijdou do Čech nebo tuzemská ekonomika ochabne, tlak na pracovním trhu opadne a zmizí i nutnost zvyšovat platy.
Minimální mzda je ze své povahy direktivní levicové opatření, kdy vláda od stolu nařizuje soukromým firmám, jak mají minimálně platit své zaměstnance. V Česku je však situace taková, že nebýt tohoto opatření, mzdová hladina by nejspíš tolik nerostla. Protože když se podíváme do platových statistik z posledních let, tak průměrná mzda v zemi rostla především díky vládním zásahům, tedy skrze zvyšování platů státních zaměstnanců a růst minimální mzdy. Bez těchto opatření by byl její růst a absolutní hodnota nižší. A je jen otázkou o kolik.
Téma platů v Česku rezonuje vždy před volbami, kdy se každý bije v prsa a slibuje nápravu, když vidí statistiky, z nichž je patrné, že proces dohánění Německa či Rakouska vůbec neprobíhá a i po 30 letech od revoluce je rozdíl v platech stále velice tristní. Neobstojí nářky, že tu nejsou zdroje. Z Česka každoročně odtékají stovky miliard korun na dividendách. Řada firem se přitom spokojí s lacinou produkcí a místo inovací a investic hlavní energii věnuje tomu, aby získala co nejlevnější zaměstnance. A mnoho z nich takové stále sežene. I když i ti se jim stále prodražují, a to především díky právě rostoucí minimální mzdě.
Kalkulačku čisté mzdy naleznete zde >>>
Je jasné, že i letos budou firmy naříkat, že je růst minimální mzdy bude v příštím roce bolet a negativně to pocítí i celá ekonomika. Ale to jsou už jen takové tradiční řeči a malování strašáka na zeď. V celkovém kontextu ekonomiky se nestane vůbec nic, protože minimální mzda je v současné podobě a při aktuálním stavu hospodářství jen takový malý strašáček, který umí děsit jen na papíře.
