Pochybnosti a někdy dokonce výsměch provázely v Česku březnové zvolení Zuzany Čaputové prezidentkou Slovenské republiky. Vyčítala se jí především předchozí politická nezkušenost. Neuplynuly ale ani tři měsíce, co první slovenská žena v této funkci nastoupila 15. června do úřadu, a zatím se ukazuje, že pochybnosti nebyly na místě. Její aktivita zejména ve srovnání s prezidentem Milošem Zemanem připomíná jízdu rychlovlaku a provinční lokálky.
Zuzana Čaputová samozřejmě nemá takové politické zkušenosti jako Miloš Zeman a může dělat i chyby. Ovšem pro výkon nejvyšší funkce se to neukazuje jako zásadní problém. Vše nasvědčuje tomu, že je tomu naopak. Stačí se podívat na nabitý program slovenské prezidentky a srovnat to s tím, co je v nabídce naší hlavy státu. Čaputová objíždí Evropu, jednoznačně se vyjádřila, jak mají fungovat vztahy s Ruskem a Čínou (včetně kritiky těchto velmocí za některé jejich kroky), přijímá jako na běžícím pásu v Grasalkovičově paláci (sídle slovenských prezidentů) politiky, vojáky, učitele, soudce, velvyslance a jmenovala i nové rektory. Naproti tomu se Zeman mezitím snažil rozvracet vládu přes pofiderní kocourkovskou kauzu kolem exministra kultury Antonína Staňka a na golfovém vozíku se projel výstavou Země živitelka.
Modernita versus strnulost
Samozřejmě, že Čaputová je ve srovnání se Zemanem nabitá energií, protože je daleko mladší a je v úřadě nová. Navíc Miloše Zemana částečně omezuje jeho fyzická kondice. Ovšem pozoruhodný je zejména obrovský rozdíl v pojímání samotné funkce prezidenta. Dalo by se to popsat jako nerovný souboj modernity a strnulosti.
Slovenská prezidentka navíc byla zvolena do poměrně nekomfortní situace, kdy místní vláda je jejím politickým protivníkem. Překvapivě dobře ale komunikuje jak s premiérem Petrem Pellegrinim (za sociálnědemokratickou stranu Smer-SD) i šéfem parlamentu Andrejem Dankem (za nacionalistickou stranu SNS). Ten druhý dokonce po setkání s ní prohlásil: „Takmer sme nenašli rozpor.“ To je něco, co nikdo nečekal a nepředpokládal. Na druhé straně Čaputová se střetu s vládní mocí zjevně nebojí a už stihla vrátit parlamentu atomový zákon i novelu zákona o soudcích.
Dovolila si i takový luxus, že se v přátelském duchu v červnu potkala při cestě do Bruselu se svým prezidentským protikandidátem Marošem Šefčovičem (nic podobného Zeman v případě Karla Schwarzenberga či Jiřího Drahoše neudělal). Čaputová ukázala, že „nekope“ za sebe, ale za Slovensko. Šefčovič je totiž kandidátem vlády na eurokomisaře a podle všeho může získat opět velmi silné portfolio, přitom už předtím měl energetiku. Opět rozdíl od Česka.
Tři slovenští ústavní činitelé (prezidentka, premiér a předseda parlamentu) také společně podepsali deklaraci k prioritám členství země v EU a NATO. Jaký to obrovský rozdíl oproti prohlášení čtyř českých ústavních činitelů z října 2016, které šlo na ruku komunistické Číně.
Evropská hráčka
Čaputová rovněž absolvovala úspěšné návštěvy v různých zemích a institucích Evropy, přestože Slovensko nemá na všechno s některými hráči stejné názory. Byla v rychlém sledu v Česku, v Maďarsku, Polsku, Rakousku, Německu, Francii a v Bruselu se potkala se šéfem Evropské komise, generálním tajemníkem NATO i belgickým princem Filipem. Chystá se i na cestu na Ukrajinu
Prezidentka Slovenska také dostala dvě mezinárodní ocenění, o nichž si v případě Miloše Zemana můžeme jenom nechat zdát. V květnu byla jmenována „Evropskou osobností roku“. Zajímavé je, že na tuto cenu byla nominována i současná světová megastar, šestnáctiletá švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová. Cenu ale získala Čaputová. Ve Švýcarsku pak obdržela 10. srpna „Evropskou cenu za politickou kulturu“. U nás prezident v živém přenosu Českého rozhlasu říká „kunda sem, kunda tam“, u sousedů dostanou cenu „za politickou kulturu“. Větší rozdíl už těžko najdeme.
Nelichotivé srovnání
Přestože Zuzana Čaputová je ve funkci opravdu jenom chvilku, vychází srovnání s Milošem Zemanem pro Česko nelichotivě prakticky ve všech směrech.
„Respektuji názory jiných lidí, ale tam to končí. Je jasné, že nikdy nebudu prezidentkou pro všechny lidi. Člověk nemůže oslovit všechny, samozřejmě mám a budu mít kritiky,“ prohlásila na jaře Čaputová v rozhovoru pro Seznam.cz a dodala, že „prezident není plastelína“.
To Zeman po svém zvolení v lednu 2013 sliboval: „V kampani proti sobě hrála Sparta a Slavie, ale teď musíme hrát všichni za jeden tým - národní tým… Budu se snažit být hlasem všech občanů…Chci být prezident dolních deseti milionů, mezi těmi jsou jak voliči Zemana, tak Schwarzenberga… Nechci být prezidentem kmotrovských mafií, které parazitují na společnosti a vysávají z ní krev“. Výsledek známe. Nic z toho, co prezident slíbil, nedodržuje. Čaputová dělá přesný opak.
Co je pro Českou republiku a Slovensko výhodnější a lepší, je jasné. Slovenský prezidentský rychlovlak jede jinudy a na jiné místo než česká provinční lokálka.
