Končí prázdniny, dny bezstarostných her. Zpět do lavic se vrací školáci a studenti, ale i vůdci a reprezentanti lidu. Divadelní prázdniny obohatil ochotnický spolek Socan inscenací morytátu o konci kultury v Čechách. Záblesk rozumu ukázal na konci taškařice aspoň neúspěšný kandidát na ministra zbytečných věcí Šmarda, když řekl: „Raději budu starostou v desetitisícovém městě než vocasem v celé republice!“ Opačného názoru je vrchní socan Hamáček, jemuž nestačí hanba, do níž několikrát šlápl, ale hrdě ji nese na podrážkách dál. Proto se po té hanbě s gustem ještě sklouzl, když celou kauzu považoval za nutné ještě lidu vysvětlit.
Byl při tom tak roztomilý, že jej stojí za to citovat doslovně: „V době, kdy byl navržen na ministra kultury (Staněk), byl primátorem Olomouce. My jsme se nějak detailně neznali, nicméně já jsem samozřejmě hledal reference a ty byly bezproblémové. Tehdy! To znamená to, co se stalo potom, mi můžete klást za chybu, ale já jsem ty informace neměl. Já jsem nevěděl, že to tak dopadne. To se prostě stane, do lidí nevidíte,“ vysvětlil své kroky předseda ČSSD. Nezdá se vám, jako by zdálky byli slyšet bojleři? Každopádně – Hamáček na Hrad! – pardon – na Červený Hrádek!
Rekapitulace kulturních počinů ministra kultury Staňka je zářivá: Podpora návrhu komoušů udělit státní medaili komunistickému básníkovi Karlu Sýsovi. Doplnění návrhu zmínkou, že medaili by si zasloužila i Jiřina Švorcová za výkon v televizním seriálu Žena za pultem. Neznalost výše rozpočtu svého ministerstva. A tak bychom mohli pokračovat. Svůj kulturní přehled ukázal křtěním knihy Miroslava Grebeníčka o církevních restitucích. Otázkou ale zůstává, zda se soudruh Grebeníček nedopustil zrady strany, když jako komunista knihu o církevních restitucích KŘTIL.
Předseda Hamáček prý nečekal, že by se post v čele ministerstva kultury mohl v budoucnu stát takovým oříškem. Inu, my jsme zase nečekali, že by ministr i předseda – jeden každý zvlášť – mohl být takový vořech!
Kačenka nám to vysvětlí
Zapaření strejcové z velení komoušů, vyznačující se místo revolučním elánem dress codem košile do trenýrek, sako do kalhot a kalhoty do ponožek, přivedli avantgardu mládí světa na hranici volitelnosti. Pro slušné lidi to však není důvod se radovat. Neubývá jich, to jen příznivce starých pořádků nebaví staré lívance a rozprchli se do všech stran – jak švábi či rusové, když na ně padne světlo. Chutná jim ale stejná krmě a nelze necítit souznění mezi komouši, socany z Foldynova motorkářského gangu, nedůslednými fašisty japonsko-moravské provenience, nedůslednými naci-bolševiky dělnické Vandasovy partičky, Trojkoalicí malého Klause a supů či hyen, momentálně bez vlastního hejna či smečky. Zatím není vůle se spojit, je mnoho vůdců a málo koryt i voličů, ale pakt Ribbentrop-Molotov a politická promiskuita jmenovaných je varující, neboť košile hnědá, spodky rudé.
Důkazem historické pravdy v písni Vstanou noví bojovníci jsou kyborgové obojího pohlaví, kteří nemají ve tvářích zapsánu prvoplánovou nenávist a zlobu. Jde ale o zdání jen do chvíle, než otevřou ústa – jako ďábel s tváří anděla Kateřina Konečná. „Čekám neskutečnou mediální masáž, která se bude všem snažit namluvit, jak se tady žilo zle, že jsme byli banánová republika a teď se máme nejlíp v historii,“ řekla k blížícímu se 30. výročí listopadu a prstem ukázala na lidi v chudobě s množstvím exekucí. Bystře odhalila iniciativu Milion chvilek pro demokracii jako nátlakovou skupinu a pátou kolonu TOP 09 a jiných stran opačného spektra a z kořenů vyvrátila Evropskou unii, kam předtím prosákla jako europoslankyně. A o pátých kolonách komouši vědí své, stejně jako o atmosféře strachu a nenávisti. „To my komunisté zažíváme už třicet let, že se tu a tam najde idiot, který nechápe, co ta demokracie ve skutečnosti je,“ stěžuje si soudružka. Tak, tak, Kačenko, zatímco komunisté by o ní mohli přednášet!
„Když lidskoprávní aktivisté viděli šibenici na některé z (rudých) demonstrací, tak se tomu podivovali, ale kde byli, když nám je věšeli na budovy KSČM?“ – Tak, tak, Kačenko, nevěší se šibenice na budovy, ale lidé na šibenice! To přece každý komunista ví…
„…ty kecy o tom, kdo společnost rozděluje, jsou nepochopením reality… Naštěstí je ještě velká spousta lidí, která nenechá těmito novodobými kazateli plivat na svou práci a práci svých předků.“ – Tak, tak, Kačenko – Již vzhůru psanci této země…
Naše vojsko nic nezastaví
Britští a němečtí boháči začali využívat internetových služeb jim neznámých českých vysokoškolaček, kterým dělají takzvané finanční otroky. Dotyčné pány totiž vzrušuje možnost posílat přes internet těmto ženám velké sumy nebo i celé výplaty, aby pak takto ztopořeni napjatě čekali, kolik – pokud vůbec něco – jim dotyčné otrokářky pošlou zpět jako kapesné. Je třeba uvést, že dotyční mužové tak činí, aniž by si vrzli. Je podivuhodné, proč se tomuto způsobu kopulace vyhýbá nebo se o to aspoň marně nesnaží většina českých mužů? Ale jak tak Zpětné zrcátko vidí, česká děvčata počítají dost dobře! V čem je tedy – proboha – problém s povinnou matematikou u maturit?
Včera Zpětné zrcátko kroutilo hlavou nad prodejem hrnků s vyobrazením Hitlera, Heydricha, Himmlera, Eichmanna, Göringa, Goebbelse a Stalina – za 299 korun. Dnes se objevil v MF Dnes inzerát nakladatelství Naše vojsko na novinky v nabídce a sestava Jaroslav Vodička (Svaz bojovníků za svobodu), Antonín Dvořák (skladatel), Daniel Radcliffe (kouzelník z Bradavic), Zdeněk Ondráček (poslanec Mlátička), Jaromír Soukup (Brouk Pytlík, zrozený inseminací), Jan Palach (národní hrdina), Jiří Ovčáček (národní kašpar), Kim Čong-um (vůdce), Jiří Kájínek (dvojnásobný vrah), Miloš Zeman (jeho adorant) úžas Zpětného zrcátka jen zvýšila A tak by se dalo pokračovat.
Však také platí slova jistě oblíbené písně Kateřiny Konečné: Tak už máme, co jsme chtěli…
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
