Irský profesor a historik Victor Merriman výborně vaří a svůj letní salát, jehož základem jsou pro irský jídelníček zásadní brambory, navíc okoření tradičním přáním dobré chuti: „Jezte rychle, Angličani už jdou!“ Mluvíme o žhavé hranici mezi Irskem (zemí EU) a Severním Irskem, které patří k Británii – a tak možná už brzy v EU nebude.
Severní Irsko je region, o kterém jsme slýchali léta ve zprávách. Mimochodem 14. srpna 1969, tedy před padesáti lety, přišly do Severního Irska desetitisíce britských vojáků, aby udrželi tamní neklid na uzdě. Akce se jmenovala Operace Banner a není to hezké výročí; připomíná vleklý konflikt plný stovek mrtvých civilistů, traumat a násilí.
Hospoda, kde si na vás policajti nepřijdou
Je proto dobře, že 500 kilometrů dlouhá irsko-severoirská hranice udržuje právě teď v Severním Irsku křehký mír; podle profesora Edge Hill University je hranice 21 let od uzavření Velkopáteční dohody v roce 1998 skoro neviditelná, plná neformálních přechodů. Když jedete po dálnici M1 z Dublinu do Belfastu, přestanete vídat dvojjazyčné irsko-anglické nápisy, objeví se nápisy jenom v angličtině: „A taky jsou tam cedule, že rychlost se odteď měří v mílích, ne v kilometrech. Naběhne vám roaming, změní se kvalita vozovky. A to je asi všechno,“ vyjmenovává Merriman a pokračuje: „Jsou tam domy, z nichž půlka leží v Irské republice a půlka v Severním Irsku. Slavná je i hospoda, do které když vtrhnou irští poldové, lidé se schovají do severoirské části baru, a když přijde policie britská, lidé přeběhnou do restaurační místnosti na území Irska.“
Stejná hranice však už dva roky okupuje všechny hlavní debaty o brexitu – jak moc a jak přesně bude tahle zóna mezi EU a NeEU pod kontrolou?
Kvůli samozřejmému pohybu zboží i lidí totiž vznikla kompromisní „irská pojistka“, protokol o Irsku a Severním Irsku. Po jejím zavedení by Británie dočasně zůstala s EU ve společné celní zóně a nemusela se znovu stavět hranice hlídaná. „Když nebude irská hranice volná, ztratí navíc v Severním Irsku obratem práci čtyřicet až padesát tisíc lidí, což bude pro region opravdu hodně citelné,“ říká Merriman, mimo jiné autor odborné statě o brexitu z listopadu 2018.
Pojistka, která měla zajistit prostupnost hranice až do té doby, než Spojené království vyjedná s EU podmínky další obchodní spolupráce, byla ale „měkká“, a tak kvůli ní letos poslanci britského parlamentu třikrát za sebou odmítli rozvodovou dohodu o brexitu, již vyjednala bývalá premiérka Mayová s Bruselem; obávali se, že Británie zůstane až moc připoutaná k evropským strukturám.
Proto se teď během následujících tří měsíců musí pojistka podle premiéra Borise Johnsona úplně zrušit, vyškrtnout z dohody jako „antidemokratická“. Možná by se podle Johnsona mohla na hranici používat jakási imaginární moderní technologie, která by kontrolovala kvalitu zboží, aniž by náklaďáky musely zastavovat, ale ta ještě nebyla vynalezena, a tak nikdo neví, jak by fungovala.
Ale jak to udělat jinak, když EU jednoduše jen plní svůj základní úkol, totiž chrání klid v regionu? „Premiér Leo Varadkar ochraňuje irské národní zájmy, nesnaží se prodat svoji zemi jako Boris Johnson,“ popisuje profesor Merriman současnou situaci, kdy je brzké setkání Johnsona s irským premiérem napjatě očekáváno.
Opravdu hrozí i rozpad Spojeného království?
Vrátí se nepokoje? „Uvidíme. Víme z historie Severního Irska, že když nemáte nepokoje na ulici, tak je jednoduše vyrobíte a pak se do toho můžete zpětně vložit a pomoci je uklidnit. To je standardní postup, a abych použil anglické rčení: Každý, kdo si myslí, že se tohle neděje, nedává pozor.“
Victor Merriman předvídá, že pokud Británie vystoupí z EU bez dohody, Spojenému království hrozí rozpad. „Už teď je debata o sjednocení Irska živá; možná se referendum o sjednocení Irska a Severního Irska uskuteční dříve, než si myslíme. A jsou tu i seriózní plány na další referendum o nezávislosti Skotska.“
A jak to dopadne s pojistkou? „Samozřejmě, sejít se premiéři můžou,“ říká Merriman, „ale žádné velké naděje do toho nevkládejme. Britské referendum o EU není v tomto případě jediným referendem, které je třeba brát v potaz. V roce 1998 byla referendem v Irsku i Severním Irsku odsouhlasena právě Velkopáteční dohoda, za jejímž rozhodnutím částečně stojí i členství v EU. Je to zásadní dokument, který nelze opomenout. Irsko je v EU a hotovo – a ostatní země Evropské unie Británii nic nedluží.“
