Cíp na severovýchodě Česka je opředen zvláštním kouzlem. Mísí se zde jedinečné přírodní úkazy jako adršpašské-teplické skály, broumovské Stěny a bájné vrchy Ostaš, Bor a Hejšovina s bohatou kulturní historií. Tento kraj je spojen s význačnými jmény, jako je Božena Němcová, Alois Jirásek nebo Karel Čapek. A právě u posledně jmenovaného se zastavíme a zamíříme po jeho stopách do jeho rodného městečka Malé Svatoňovice.
„Jestli si, děti, myslíte, že vodníci nejsou, tak tedy vám říkám, že jsou, a jací! Tak třeba zrovna u nás, co jsme se my jako narodili, bydlel jeden v řece Úpě pod splavem a jeden byl tuhle v Havlovicích u toho dřevěného mostu a jeden se zdržoval v Radečském potoku,“ píše Karel Čapek ve své slavné Pohádce vodnické. I po téměř devíti desítkách let od vydání Devatera pohádek láká četba kouzelných příběhů nejen pro děti k návštěvě kraje, kde se část z nich přímo odehrává a kde se 9. ledna 1890 Karel Čapek narodil.
„Než dal s pánembohem selce, vlak už pískal u Kostelce,“ recitují pamětníci svým vnoučatům v údolí pod Žaltmanem a ukazují k šachtám někdejších odolovských dolů, kde se dlouhá léta těžilo černé uhlí, než na začátku 90. let minulého století vyfáral poslední horník a celý komplex utichl. Vedle hald se do kopce vzpíná městečko Malé Svatoňovice, které bylo založeno v roce 1709 a dlouhou dobu se mu říkalo Studánka Svatoňovická. V minulosti v zimě vždy bývalo přikryté silnou bílou peřinou, kterou v posledních letech nahradil spíš už jen několikacentimetrový poprašek. V létě je pro změnu obklopeno sytě zelenými hustými lesy na okolních kopcích, které směrem k Rtyni a Suchovršicím přecházejí do rozlehlých polí.
Nebýt zdejší těžby uhlí, železniční inženýři by určitě před mnoha lety vedli trať z Trutnova do Hradce Králové podél řeky Úpy přes Úpici a do Svatoňovic by se jezdilo jen autem. Uhlí se zde sice už netěží, koleje však zůstaly a do Malých Svatoňovic lze vyrazit na výlet vlakem. Ze zdejšího nádraží jezdí i přímé rychlíky či spěšné vlaky do Trutnova, Prahy či Pardubic, odkud je možno přesedat dále.
Voda, která dokáže zázraky
Ale teď už vykročme z nádraží v Malých Svatoňovicích do míst prvních krůčků světoznámého autora R. U. R., Bílé nemoci nebo Války s mloky. Ty jsou – stejně jako jeho veškeré životní milníky a díla jeho bratra Josefa – k vidění v Muzeu bratří Čapků. Nachází se na náměstí, asi deset minut chůze od vlakového nádraží. Že míříte správným směrem, vás cestou ujistí i socha obou bratrů.
V expozicích jsou k vidění autentické rukopisy, překlady děl Karla Čapka do světových jazyků, plakáty z premiér jeho her, ale i kresby bratra Josefa, který vynikal kubistickým pojetím svých děl.
Po prohlídce je možné se občerstvit v místní cukrárně. Ale když jsou výletníci tady, měli by ochutnat i místní vodu. Není to obyčejná voda, ale kouzelná, skoro jako z Čapkovy pohádky. Vedle místního kostela Sedmi radostí Panny Marie se v kapli nachází sedmipramenná studánka, k níž se váže pozoruhodná legenda.
Poslední neděli v říjnu roku 1715 Václav Šrejbr z Velkých Svatoňovic zavěsil na suchou třešeň na prosby přicházejících lidí dřevěnou sošku Panenky Marie. Téhož roku pak došlo na svátek Všech svatých k uzdravení Davida Dróslera ze Slavětína. Ten byl slepý a postupně si protřel oči vodou ze všech sedmi místních pramenů. A stal se zázrak, začal zase vidět. O rok později před svátkem svatého Jana Křtitele po sedmi letech na místě opět vykvetla suchá třešeň a přinesla ovoce. Věhlas studánky se rozkřikl po celém kraji a v minulosti k ní chodila veliká náboženská procesí, což třeba zachycuje i slavný film Babička z roku 1940. Ke studánce chodí lidé pro vodu dodnes a mohou skrz kovanou mříž do ní vhodit minci a něco si přát.
Nábožensky založení návštěvníci mohou v Malých Svatoňovicích ještě navštívit Mariánský sad, který se nachází nedaleko od zdejšího kostela a obsahuje čtrnáct zastavení Křížové cesty – soubor sedmi kapliček a kapli Božího hrobu. Ostatní se mohou vydat po cestách do okolních míst či vsí, kde zdejší slavní rodáci také zanechali svoji stopu, nebo ke kterým se váže mnoho legend.
Kraj mnoha legend
Kdo chce navštívit další místa známá z Čapkových pohádek, zamíří do Havlovic u Úpice. Cestou nemine kostelík v Zálesí, kde se se podle Pošťácké pohádky ptal pan Kolbaba po adresátce Madlence, Židův lom ve Velkých Svatoňovicích nebo vrch Kvíčala. Dalšími lákadly oplývá kraj, který se táhne od Svatoňovic přes Červený Kostelec až k České Skalici nebo Hronovu. Ve Rtyni v Podkrkonoší je na místní rychtě připomenut osud rychtáře Nývlta, jednoho z vůdců selského povstání v roce 1775, které neslavně a krvavě skončilo u Chlumce nad Cidlinou. Tento kraj pamatuje prusko-rakouskou válku, ale i divoké boje husitství či třicetileté války.
Ve zdejších obcích se traduje velké množství pověstí, které pro příští generace tak osobitým způsobem uchoval národní buditel Antonín Krtička z Police nad Metují. Po přečtení jeho knížek pak každý zatouží poznat Pánovu cestu, nalézt Čertovinskou šibenici, zkamenělou princeznu na Boru nebo se dozvědět o podkově „zimního krále“ Fridricha Falckého v dlažbě náchodského náměstí či o tom, proč zkameněl les u Radvanic.
Výlet na samý konec Čech stojí určitě za to. Nabídne příjemný odpočinek, poučení, ale i zpomalení z každodenního zběsilého tempa. Ono se to ani nezdá, ale čas zde plyne tak nějak po svém, pomaleji.
