Bojím se, že se lidi budou bát říct svoje názory, říká ředitel Občanského institutu Roman Joch. Už teď podle něj vidíme, že jsou legitimní politické projevy označovány za nenávistné, pokud jsou trochu necitlivé vůči menšinám. Prostor by ale měly dostat všechny názory, pokud neporušují zákon. V pořádku je taky spálení duhové vlajky, jako se to stalo v Praze.
Duhová vlajka je symbol politického hnutí, které chce měnit zákony, říká Joch. Jinde prý může být vnímáno jinak, ale v Česku si ho přivlastnili aktivisti, podobně jako si v minulosti nacisté přivlastnili svastiku. Joch souhlasí s kardinálem Dukou, podle kterého jde o ideologii. Odmítá uzákonění manželství homosexuálních párů. Manželství podle něj prostě znamená něco jiného.
Podle Jocha nejde o ohrožení tradiční rodiny, ale vedlo by to k většímu přijetí náhradního mateřství. Říká, že bohatí lidé na Západě, homosexuálové i bezdětné páry, zneužívají chudé dívky jako inkubátory a objednávají si děti. Joch mluví o ženách z Indie a Nepálu, které jsou nástrojem na rození dětí pro progresivní elitu. I pokud je situace jiná, vždy je podle něj zásadní problém, že dítě nepozná matku.
Joch se taky obává omezování svobody slova. Je plíživé a prý nebezpečnější než radikální islamismus nebo Putinovo Rusko, protože lidé ho vnímají jako svatý boj proti nenávisti. Hranice toho, co by mělo být přijatelné, je podle Jocha de facto definovaná zákonem. Říká, že ve svobodné společnosti má mít i třeba Tomio Okamura právo na neslušný až urážlivý projev.
Bojí se už teď někde lidé říct, co si myslí? V čem je duhová vlajka politická? Proč připomíná Romanu Jochovi náhradní mateřství dystopickou vizi budoucnosti? A naplňují se už tyto vize?
