Fake news či kybernetická válka, to jsou jen dva z termínů používaných k označení šířených lží k rozvracení společnosti. Nejde o nic nového, nové jsou jen prostředky šíření a noví nejsou ani šiřitelé lží, ani ti, jimž jsou tyto bláboly určeny. Sofistikovaně záludnější je ale taktika a metodika plivání jedovatých slin. Nejde už jen o útoky na události kolem vzniku současné společnosti, jichž jsme svědky v deníku MF Dnes, kde v cyklu 30 let svobody odhalují komunističtí fízlové odvahu a politickou vizi, s níž porazili vlastní režim, častěji než ti, kteří s ním zápasili.
Dozvídáme se, že díky jejich mazaným krokům přišli studenti i disidenti k hotovému během kouření amerických cigaret a pití whisky za peníze zasílané jim prostoduchými občany. Seznámíme se tak s moudrými myšlenkami fízla, který celý převrat řídil, ale pak soudruzi z ÚV KSČ udělali někde chybu a věci se hnuly jinam. Kdyby to byl býval věděl, tak by tam byl býval nechodil, protože komunismus dodnes miluje! Nad kým dřív má jeden zvracet?
Plíživá bolševická revoluce
Pod povrchem doutnající současný politický konflikt se vyhrotil v řadu demonstrací, jejichž důvodem je prý frustrace části společnosti z neúspěchu ve volbách. Pravda je taková, že polovina společnosti, jež dosud trpělivě přijímala výsledek voleb většinou méně vzdělané generace, už má dost bolševické plíživé kontrarevoluce, máme-li použít oblíbenou terminologii komoušských rozesíračů. Opak je pravdou.
Tajnou válku s chytřejší polovinou národa vedou bolševici a s nimi pod remasterovaným heslem Kolaboranti všech stran, spojte se! i lidé frustrovaní životním neúspěchem a hnaní závistí. I když se Zpětné zrcátko vyhýbá všem tzv. sítím, seč může, občas i jemu v mailové schránce přistane zpráva z jiného světa. Novou metodikou je snaha útočit i na starší dějiny země a znejistit historie méně znalé, a proto podléhající informacím s křestním listem – psali to v novinách, bylo to v televizi, četl jsem to na internetu, přišlo to mailem. V minulých dnech také Zpětnému zrcátku „to přišlo mailem“, jmenovitě dopis s názvem Pamětní deska v Českém Krumlově.
„Drazí přátelé a kamarádi,“ začíná dopis od někoho, koho Zpětné zrcátko nikdy nevidělo a jehož psaní dává k nahlédnutí včetně neopraveného vlasteneckého pravopisu autora dopisu. „Když jsem v roce 2010 procházel Českým Krumlovem,“ pokračuje dopis, „narazil jsem na nádvoří hotelu Růže na bystu(!) prezidenta Dr. Edvarda Beneše s pamětní deskou, na které vysvětluje, proč podepsal své, dnes tak odsuzované, poválečné dekrety. Už tehdy mi bylo jasné, že tato pravdivá slova zkušeného politika, budou současné politické reprezentaci trnem v oku. Nafotil jsem si to, protože s tímto textem zcela souhlasím. Letos, začátkem září (roz. 2017), jsem se do Českého Krumlova vrátil. Zcela podle očekávání, jsem nenašel nic. Na místě bysty(!) pana prezidenta jsou stánky, kde se prodává kde co. Deska společně s bystou(!) zmizela. Tak zůstávají otázky. Kdo nechal tento monument odstranit a jak je vůbec možné odstranit pietní místo prezidenta, člověka, který tak zásadním způsobem zařídil poválečné znovu vytvoření naší republiky. Jednodušší je odpověď na otázku PROČ? V době kdy ministři této vlády jezdí na srazy sudeťáků, se není ani čemu divit. Smutnou pravdou je, že se bude stavět památník cikánům v Letech, zatím co slova prezidenta republiky byla odstraněna. Když vidíme kam nás současní politici vedou, zamyslete se nad slovy pana prezidenta. Rozešlete, prosím, co nejvíce lidem, aby se všichni dozvěděli, jak u nás funguje demokracie.“
Ukradený Edvard Beneš
Následuje přepis textu pamětní desky z projevu ze dne 14. 12. 1945: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou ‚očišťovací‘ kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Vrchnímu veliteli vděčně veteráni II. světové války.“ Nic proti textu, dal by se citovat aktuálně i dnes, nejméně od 17. listopadu 1989, jen s podpisem „Vrchnímu veliteli, který zásadně pomohl komunistům na cestě k moci, nevděčně umučení a popravení veteráni RAF II. světové války a příslušníci PTP.“ Nechme však sarkasmu vůči historickým dokumentům a věnujme pozornost tomu, ze které díry vítr fouká, a záhy se ukáže, že důvěrný dopis od „drahých přátel a kamarádů“ má kořínky v hnědorudých Parlamentních listech. Jaké překvapení!
Pravda o osudu busty Edvarda Beneše i pamětní desky je přitom známa každému, kdo se o ni opravdu zajímá. Busta stávala ve dvoře hotelu Růže v Českém Krumlově spolu s bustou TGM, kam je umístil v roce 2004 tehdejší majitel hotelu, plukovník Jan Horal, účastník 2. světové války. Obě jsou dílem sochaře, medailéra a malíře Josefa Pekárka, žáka Josefa Myslbeka. Jan Horal je zachránil koupí před zničením ve chvíli, kdy měly být roztaveny, a podařilo se mu propašovat je za hranice republiky. Po jeho smrti se jich ujal Vlastislav Bříza, generální ředitel společnosti KOH-I-NOOR Hardtmuth, které Jan Horal busty i s pamětními deskami odkázal, a busty stojí na pietním místě v zahradě vily společnosti. Desku z busty TGM společnost věnovala zpět městu Český Krumlov a je osazena na budově radnice města. Pamětní deska z busty E. Beneše je v majetku společnosti KOH-I-NOOR Hardtmuth a osazena nebyla. Tolik říká oficiální zpráva společnosti a skandál zhasl jako svíce.
Možná by se ale mohli chrabří bojovníci za pravdu věnovat hledání jiných stovek bust (klidně i byst!) a soch Edvarda Beneše i TGM, které rudá svoloč nechala roztavit či rozdrtit během své vlády. Protože Zpětné zrcátko souhlasí, že nelze nechat nezodpovězené …otázky. Kdo nechal tyto monumenty odstranit a jak bylo vůbec možné odstranit pietní místa prezidentů, kteří tak zásadním způsobem zařídili vytvoření naší republiky. Odpovědi o to naléhavější, kdy ministři této vlády a prezident jezdí na srazy bolševiků a jejich vojenské přehlídky. Smutnou pravdou je, že opatrujeme památník představiteli okupace naší země Koněvovi, zatímco busty prezidentů republiky byly odstraněny. Když vidíme, kam nás současní politici vedou, musíme se opravdu zamyslet nad slovy pana prezidenta. Zpětné zrcátko souhlasně apeluje: „Rozešlete, prosím, tuto výzvu co nejvíce lidem, aby se všichni dozvěděli, jak u nás funguje demokracie.“
A to je vše, co jsem tentokrát viděl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
