Výtvarník a fotograf Fong Qi Wei na svých fotografiích „spoutává čas“. V každé své fotografii kombinuje několik snímků stejného místa zachyceného v různých denních dobách. „Časové řezy“ pak spojí a vytvoří dokonalou kompozici, která v sobě harmonicky snoubí plynutí času a nádherně ho zhmotňuje. V některých případech připomíná průlet mezi dimenzemi.
Fong Qi Wei překonává omezení (ale pochopitelně i devizu), které fotografie poskytuje – právě tady a teď, když čas zamrzne. Své fotografie ale nefotí pomocí dlouhé expozice. Stejné místo vyfotí opakovaně v průběhu až čtyř hodin a poté digitálně rozřeže a znovu slepí. Světlo, které se v průběhu dne mění dodává výsledné fotografii další rozměr a ukazuje, že časoprostor je umělecké dílo.
V časosběrné sérii Time is a Dimension (Čas je dimenze) zachycuje krajinu, většinou obydlenou, nejen v Singapuru, kde žije, ale třeba i v Rakousku, Francii, Číně nebo Indonésii.
„Jsem fascinován křižovatkami. Jejich průsečíky jsou místa, kde se hranice hroutí. Jsou to oblasti, kde se odehrávají opravdu zajímavé věci. Hranice jsou pohodlné a statické. Průsečík je rušivý, ale přesto stojí za prozkoumání. Zajímají mě hlavně křižovatky vědy, umění a technologie. Snažím se vytvářet obrazy, které se dotýkají jak cítící, tak myslící části vaší mysli,“ vysvětluje Fong Qui Wei na svém webu. Jeho uměleckou ambicí je nejen upoutat divákovu pozornost, ale i donutit ho přemýšlet o světě kolem sebe.
Umění je podle něj výstupem naší přirozené potřeby empatie – jistá forma komunikace, která umožňuje spojení myslí. „Zatímco jazyk je při komunikaci neuvěřitelně účinný, umění je schopno komunikovat skrze koncepty a emoce (nebo jejich kombinace), které nemají žádný jazykový ekvivalent,“ dodává umělec, na jehož další časoprostorové fotografie se můžete podívat v naší galerii.
