Markýz de Sade je považován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů novodobých dějin, za propagátora libertinismu a svobodné vůle. Přitom je jeho dílo plné divokých snů o zbavování svobody a o volnosti jen pro vyvolené – pro muže, kteří mají nad ženou moc. Pokud civilizovaný svět uznává, že svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, u Sadeho platí, že svoboda na takovém místě teprve začíná.
Podstatnou část svého života strávil Donatien Alphonse François de Sade ve vězení či v blázinci, jeho dílo můžeme tedy považovat za zhmotnění jeho snů. A že by je zhmotnil, kdyby mohl, o tom existuje svědectví žebračky, kterou jako osmadvacetiletý zamkl ve svém bytě, spoutal a trýznil pro svou potěchu.
K jeho nejznámějším dílům patří příběh Justina čili Prokletí ctnosti. Příběh dívky, která je rozhodnuta žít počestně a je ochotna pro to leccos obětovat. Nicméně čím se snaží být ctnostnější, tím více to od osudu (či boha) schytává. V jejím případě platí bezezbytku úsloví, že každé dobro má být po zásluze potrestáno. Původně měl spis necelých dvě stě stran a vyšel tiskem v roce 1791. Autor jej několikrát přepsal a rozšířil, čtvrtá verze má nakonec deset svazků a na 4000 stran. Ono co také dělat jiného ve vazbě, než snít.
Morálka je utopie
Přitom právě Justina je jedním z největších literárních tažení proti snění. Lidé mají ve zvyku snít o věcech lepších. Justině se ale dostává poznání, že nikoho vaše snění nezajímá. Ani snění individua, které se svými touhami zůstává samotné uprostřed bezcitného vesmíru, ani snění společnosti, která se ohání pojmy jako dobro a morálka, ale jedinec se nakonec stejně řídí jen svým sobectvím a vášní. Svým způsobem je de Sade vrcholným antiutopistou. Jedna z postav recenzovaného díla, děvka čtyř loupežníků, říká Justině: „Morálka… Všeobecná spravedlnost… To jsou utopické představy! Žiješ mimo realitu!“
Krátce po sobě vyšly v českém vydání dva komiksy, které zpracovávají tento příběh: Justina od Itala Guida Crepaxe (vydala Crew) a Justina a Julietta od Španěla Raúla Cácerese (vydalo Argo). Kromě inherentního potěšení z obsahu mohou obě knihy sloužit i k zajímavému srovnávání, jak se dva tvůrci s látkou vyrovnali. Oba ji pojali především jako erotiku, byť množství textu v promluvových bublinách nenechává stranou ani „myšlenkový“ obsah díla. Přemýšlet, zda psal de Sade pornografii či filozofii, nemá valný smysl. Jeho knihy jsou obojím, nedají se zredukovat na jedno či druhé.
Rozhodně by bylo úzkoprsé je pokládat za pouhou abstraktní ilustraci jeho úvah o společnosti. Je evidentní, že autor v těchto ilustracích nachází erotické potěšení a hodlá je zprostředkovat čtenáři. Dnes nám možná nedojde „revolučnost“ jeho psaní, protože erotika, i ta zvrácená, je poměrně snadno dostupná. V úplně jiné situaci se nacházel čtenář 18. století. Je sice pravda, že osvícenství zbavilo Evropany velké dávky iluzí o člověku, ale pořád jich ponechalo dost na to, aby mohl spisovatel jako de Sade strávit celý život jejich przněním.
Přirážení s parukou
Komiks obzvlášť podtrhne svérázný druh této erotiky. Zatímco v jiných kreslených seriálech tohoto druhu je slovo spíše nadbytečné, v tomto případě hraje důležitou roli. Nejenže dodává orgiím starosvětský půvab, ale pomáhá zvyšovat erotické napětí. Účinek je tu vystavěn na kontrastu mezi dlouhými, archaizujícími promluvami a nic nezakrývajícím obrazem. A psané/vyslovené slovo mrdat nikde nevynikne lépe, než uprostřed kreslených spodniček, šněrovaček a pudrovaných paruk.
Cáceres je současný tvůrce a pojal svůj komiks v expresivním duchu. Do příběhu vpletl také další de Sadeho dílo Julietta, což je Justinina sestra a co se ctností týče její pravý opak. Komiks vycházel v časopisu Wet Fetish, ale podle informací na obalu se i zde dočkal cenzury (!). Protináboženské ladění muselo v katolickém Španělsku vyvolat rozruch ještě v dnešní době. Crepaxův komiks pochází z roku 1979 a je výtvarně jemnější a rafinovanější. Oba autoři se vyžívají zejména v kontrastech mezi čistotou dívčí pleti i Justininých úmyslů a zchátralostí mužského těla i špínou duše v něm sídlící.
Na ukázky z komiksů se podívejte do galerie:
Intelektuálové mohou knihy brát do ruky s tím, že poskytnou zajímavou kritiku osvícenského přístupu. Například když dva muži provádějí na nahé dívce mučivé experimenty se slovy: „Nelze dále snášet moralistické úvahy, které brání pokrokům vědy! Podejte mi nůžky, Rombeau.“ Ostatním knihy poslouží jako pornografické čtivo, jehož „filozofická“ aura obestře případné morální zábrany nechat se jím svést do hlubin. A – heh heh - kdo by nechtěl být svobodný?
