Rozpočtové představení začíná. Sociální demokracie, konkrétně ministři Maláčová, Hamáček a Petříček, oznámili, že návrh rozpočtu na příští rok je vůči jejich resortům likvidační, oni žádají víc, přinejmenším dalších 20 miliard. Jinak, milý Andreji, pozor! Když ČSSD nepodpoří rozpočet, přijde ke slovu rozpočtové provizórium, také může padnout vláda…
Chodí to tak každý rok, ministři před koaličním vyjednáváním o penězích na následující rok nastavují laťku. Paní Maláčová žádá o 11 „sociálních“ miliard navíc, ministr Hamáček pro policisty, hasiče atd. o pět šest miliard navíc, ministerstva zahraničních věcí i zemědělství postrádají shodně 1,5 miliardy, ministerstvo kultury přes 700 miliónů. Současný návrh rozpočtu je prý pro resorty ČSSD „likvidační“. Nesplní sliby voličům (byli to oni, kdo je vymyslel), stát nezajistí služby, k nimž se zavázal, bude málo na investice, na modernizaci a tak dále. Údajně ve svých resortech spoří, ale nestačí to.
Nejspíš neexistuje ministr, který by někdy řekl: „Uberte mi, stát toho dělá moc, čím dál víc, jsme v digitální éře, i lidí tudíž potřebuji mnohem méně.“ Anebo byl takový tvor někde někdy spatřen?
Já potřebuji dva milióny
Vciťme se proto do svých ministrů. Sedněme si ve svém bytě a zamysleme se, co je nutné a dobré zlepšit, zajistit, upravit, zabezpečit, zmodernizovat. Zjistíme, že s penězi, které máme na kontě, by to opravdu, ale opravdu nešlo, ba bylo by to téměř likvidační.
Spotřebiče v domácnosti jsou zastaralé, kuchyňského robota nemáme (v unijních domácnostech je běžným standardem!), ledničku a pračku máme už patnáct let (brzdíme hospodářský růst a výdělky zaměstnanců příslušných firem), opravy pořád něco stojí. Podlaha? Ta je nemoderní, místy ošoupaná, chtělo by to novou, nejlépe parketovou, (slíbili jsme to tetičce, jež u nás často bydlí). Přestavět je třeba i obývák a ložnici (neodpovídají normám, které jsme si sami stanovili). Naše auto prochází technickou kontrolou s odřenými blatníky.
U vánočního stromku jsme se rovněž kolektivně zavázali, že napřesrok zvýšíme kapesné dětem a už letos zvalorizujeme odměny za pomoc v domácnosti. A zahrádka?! Darmo mluvit. Už by to chtělo prořezat stromy, musíme najmout zahradníky (mají atest pro práci ve výškách) a kvůli suchu udělat automatickou závlahu. K tomu je ovšem nutné víc vyhloubit studnu, aby voda stačila a čerpadlo se nezadrhlo (nemá k napojení správné parametry). Počítač doma stávkuje, už umírá, říkal chytrý pan odborník…
Jistě, pane ministře
Když všechny nezbytné požadavky a dané sliby hodím na papír, potřebuji zhruba dva milióny navíc. Že tolik peněz nenaspoříme, ačkoli zrovna vyděláváme hodně a šetříme tím, že si do salátu lijeme méně olivového oleje než dřív?! Moderní domácnost 21. století si prostě žádá své. A jestli to nepůjde, nemusíme už spolu vůbec hospodařit! Tak si něco vezmeme na sekyru, o další připravíme souseda (bere mnohem víc, ať odevzdá solidárně desátek).
Vůči rozpočtovým ambicím ministrů máme po takové rodinné mikroúvaze velké pochopení. Jenže soused není ochoten nechat se pumpnout. Tvrdí, že nedá, vymlouvá se, že už tak musí platit vysoké daně a odvody nenasytnému státu. Mohl by se uskromnit, že? Tedy ten stát.
