Pero jako zbraň: Jim Clancy měl na letošních Colours of Ostrava v rámci diskusního fóra Meltingpot hned tři různé debaty; o sametu, o demokracii a o médiích

Pero jako zbraň: Jim Clancy měl na letošních Colours of Ostrava v rámci diskusního fóra Meltingpot hned tři různé debaty; o sametu, o demokracii a o médiích Zdroj: Roman Černý

Trump toho pro kvalitní žurnalistiku udělal víc než kdokoli jiný za celý můj život, říká legenda CNN Jim Clancy

Viděl pád berlínské zdi i genocidu ve Rwandě, zažil války v Bosně, Iráku i Afghánistánu. Podrobně pokrýval pád komunismu ve všech zemích východní Evropy včetně Československa, zná se dobře s Michailem Gorbačovem. Byl u svržení Saddáma Husajna i rezignace egyptského prezidenta Husního Mubáraka, setkal se s vůdci Tálibánu, mluvil s Havlem i Mandelou. Získal mnoho novinářských cen. Vyprávění s ním by vydalo na knihu, kterou zatím odmítá napsat. Jim Clancy (70), legenda CNN.

Sledujete pořád CNN?

Ne, už jsem v důchodu. Ale přál bych si obecně, aby se CNN věnovala víc skutečnému zpravodajství z ohrožených míst, většímu tematickému rozptylu. I když koncept „světové televize“ se mi líbí pořád.

A co čtete a sledujete, abyste věděl, co se děje ve světě?

Mám rád deník v angličtině vydávaný v Hongkongu, South China Morning Post. Hodně se z něj dozvíte o Číně. Je důležité sledovat i lokální periodika: když se něco stane mezi Pákistánem a Indií, tak si o tom přečtete v indických novinách, ale je nutné zabrousit i na pákistánské zpravodajství – kombinací těchto dvou zdrojů získáte větší nadhled, jinou perspektivu. Jak události chápou lokální média, je dost zásadní. Analýzy, které vznikají tisíce kilometrů daleko od místa, kde se něco děje, nestačí.

Co čtete, abyste se dozvěděl o současné situaci v USA?

Odebírám klasické mainstreamové noviny, The Washington Post, The Los Angeles Times, The New York Times. Čtu Boston Globe i The Miami Herald, všechno on-line, jinak mám doma moc papírů. Ze současného stavu americké televizní žurnalistiky jsem zklamaný a myslím, že Ted Turner (mediální magnát a filantrop, zakladatel CNN; pozn. red.) by byl taky zklamaný – ze CNN i z ostatních čtyřiadvacetihodinových zpravodajských kanálů. Většina z nich je obsesívně soustředěná na Donalda Trumpa. Některé věnují energii tomu, aby ho podpořily, jiné aby ho rozcupovaly. CNN je proti němu, Fox News naopak pro a pro svoje „pro“ hledá vyhovující zdroje, MSNBC zas neustále řeší Trumpovo možné odvolání… Pro diváky je to únavné, a hlavně nebezpečné, protože pod tímhle balastem zanikají důležitá témata, která potřebují Američané řešit sami pro sebe.

Která?

Zdravotní péče, kontrola zbraní, základní ekonomické otázky, ke kterým patří, proč máme v USA stále tak nízké mzdy, když přece klesá nezaměstnanost, co se stane se sociálním zabezpečením, jak jsme na tom s ochranou životního prostředí a s občanskými i lidskými právy – o ničem z toho neslyšíte. Některé podstatné kauzy z veřejného života úplně vymizely.

Protože tahle témata nikdy nebudou mít takovou sledovanost, jakou má rozbor Trumpova nejnovějšího tweetu?

Donald Trump byl, jak víte, televizní hvězdou a teď je jako principál v cirkuse, jenž se snaží každého přivést do svého stanu. Dělá to tak, že lidem slíbí věci, které nejsou pravda, ale zní dobře a lákavě. Vy i já víme, že Rusové zasahovali do amerických voleb. Máme pro to důkazy. Ale řeší se, kdo všechen ten Trumpův televizní čas platil? Kdo mu dal tu obrovskou mediální podporu? Komerční televizní stanice CBS na toto téma klidně vydá prohlášení typu, že sice nevědí, jestli je to dobré pro Ameriku, ale že je to zatraceně dobré pro CBS. To se stane, když se z rodinné firmy stane korporace. Pamatuju se, že jsme už před lety na ranních poradách na CNN řešívali: „Co je nejpopulárnější téma na sociálních médiích?“ Jenže to by nás přece vůbec nemělo zajímat! To budeme taky tři dny nonstop pokrývat pohřeb Michaela Jacksona?

Za to ale Donald Trump ještě nemohl, to byla spíš nejistota klasických médií z razantního nástupu sociálních sítí…

Abych byl spravedlivý: Donald Trump toho pro kvalitní žurnalistiku udělal víc než kdokoli jiný za celý můj život. Žádný prezident v historii Spojených států se nikdy neodvážil takhle otevřeně napadat první dodatek americké ústavy týkající se svobody slova. Proto jsme my novináři zpozorněli a uvědomili si, že bez konkrétních dat a bez solidních, skutečných rozhovorů, bez faktů, bez základních pilířů investigativní novinařiny můžeme celou tuhle profesi zabalit – potřebujeme někoho, kdo nám řekne pravdivé informace, a je nám jedno, jestli to budou demokraté, nebo republikáni. Začíná zlatá éra novinařiny, i když se to ještě neprojevuje.

Velký rozhovor s Jimem Clancym si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 30/2019Reflex 30/2019|Archív