Z rodného Londýna až do divočiny Austrálie či hornatého Nepálu. V době, kdy samotné ženy do méně rozvinutých oblastí prakticky nejezdily. V době před GPS navigacemi, bez mobilního telefonu i internetu. Před 37 lety se Elspeth Beard na motorce BMW R60/6 vydala na cestu dlouhou takřka 60 tisíc kilometrů.
Za vším přitom stála spíše náhoda. Tedy dopis, který po dvouapůlletém vztahu nechal Elspeth její přítel na kuchyňském stole. Přes zlomené srdce se mladá studentka architektury dlouho nemohla přenést. Třetí ročník vysoké školy zakončila s poměrně špatnými známkami. Na to nebyla zvyklá, a tak se rozhodla ve svém životě učinit radikální změnu. Studia přerušila, celé léto strávila jako servírka v hospodě a uspořila 2500 liber.
Rodiče byli nápadem na cestu kolem světa zděšeni, dokonce dceři hrozili vyděděním. Elspeth se ale nenechala odradit. V říjnu roku 1982 přesto seděla na letišti Heathrow v slzách. Bylo jí 23 let a netušila, zda nečiní největší chybu v životě. „Pořád jsem si říkala, že ještě není příliš pozdě na to, abych se otočila,“ vzpomínala Angličanka v rozhovoru pro web Express.co.uk.
Do USA nakonec odletěla. Necítila se ale příliš vítána. Motorkáři stále neměli ve Státech příliš dobrou pověst. Když si ovšem Elspeth sundala helmu a lidé zjistili, že je žena, a navíc z Británie, většinou ji rychle přijali za svou. Po procestování Kanady i Mexika se z Los Angeles přesunula do Austrálie. Zde měla i první větší nehodu, když trefila výmol na silnici a přeletěla přes řídítka. Elspeth se probudila až v nemocnici a nebýt toho, že ji doprovázeli ještě dva motorkáři, nejspíš by nepřežila.
„Pamatuji si už jen doktory, pocit strachu a beznaděj,“ přiznala Angličanka. Přesto ji ani na chvíli nenapadlo cestu přerušit. „Dělala jsem všechno pro to, abych minimalizovala rizika. Nemůžete se ale vydat na takovou cestu a očekávat, že se vám vůbec nic nestane.“
Z Austrálie se Elspeth vydala do Singapuru, kde ji záhy okradli, a ona tak ztratila 6 týdnů vyřizováním nových dokladů a sháněním náhradních dílů. V Thajsku si pak dokonce zlomila nohu, když se srazila se psem. Rodina zesnulého mazlíčka se o ni však postarala a krmili ji mimo jiné i právě zesnulým psem. Poté se jí již smůla vyhýbala. Motorkářka projela Indií, Pákistánem, Íránem a přes Turecko až do Evropy bez úhony.
„Když jsem se v roce 1984 vrátila, dala jsem všechny deníky, nahrávky i fotografie do krabice a ta pak zůstala v kredenci víc než 30 let. Nikdy mě ani nenapadlo, že by můj příběh vyšel knižně,“ přiznává Elspeth Beard.
Když ji ale v roce 2014 jako již uznávanou architektu oslovilo filmové studio s nabídkou na zfilmování její cesty, rozhodla se příběh vyprávět sama. Kniha vyšla v roce 2017 a výběr z Elspethiných fotografií naleznete ve naší galerii:
