Tak prý se chystá nové velké tažení proti šmejdům. Víte, o čem je řeč – celodenní výlet s obědem, návštěva hradu, společnost lidí stejného zájmu a rozhledu a den, kdy člověk nebyl sám. No, nekupte to za pár desetikorun! Člověk je pak náhle sám, pod tlakem a ve strachu i při rozhodování o nabídce, která se „nedá odmítnout“. Kastroly, které udělají maso větší, než bylo u řezníka, deky, které zahřejí i po smrti, a vysavače, které se samy přihlásí k úklidu. Ale doba je těhotná změnami. Pryč jsou kastroly, deky, vysavače a další předražené krámy na výletech s předváděcími akcemi pro seniory. Dnes jsou to panenky, co loví duchy. A také magnety, které loví poklady, a mastičky, které loví beďary z tváří. Šmejdi už nelákají vaši babičku ven, jsou u vás doma a jejich cílem jsou vaše děti.
Kde jsou výlety na hrad a sekaná s bramborem zdarma. Dnes jsou to youtubové a instagramové profily „influencerů“ doma v pokojíčku, kam máma přinese hranolky s kečupem. Jak snadné je obelhat a okrást některé staré lidi. Na vině není stáří, jen nižší práh sociální inteligence, samota a hlad po společnosti, jež zbavuje lidi ostražitosti stejně, jako vegetativní hlad zbavuje ostražitosti zvěř. Proto je dnes tak snadné obelhat a okrást děti stejně opuštěné, jako jsou jejich prarodiče.
Bídu zdarma a nesplnitelné z ráje draze
Mému otci bylo devadesát, když jej oslovila telefonická společnost, jež chtěla udržet v provozu jeho pevnou linku, kterou chtěl zrušit. Obě strany si nejdřív v klidu vysvětlily důvody vzniklé situace. Otec uvedl důvody, proč už pevnou linku nechce, a obchodní zástupkyně společnosti nabídla nové produkty, proč by měl zůstat. Vše probíhalo v klidu do chvíle, kdy se obchodní zástupkyně vytasila s trumfem, že jednu z nabízených služeb „přece máte zadarmo!“
„Nedělejte ze mě blbce, milá slečno! Nic na světě není zadarmo!“ křičel můj otec na nebohou obchodní zástupkyni, která právě použila argument z manuálu společnosti pro jednání se seniory. Je strašně kratičká ona vzdálenost myšlenkového procesu mezi lidskou naivitou a lidskou hloupostí. Přesto, či právě proto, je nicméně každý z nás svébytnou existencí s právem rozhodovat o sobě a povinností těch druhých je ty první před jejich – řekněme naivitou – chránit. Mnohdy i proti jejich vůli. Šmejdi nabízejí bídu zdarma a nesplnitelné z ráje draze. Straší zkázou, pokud nechceme jejich produkt. Nedají nám najíst a neodvezou nás domů. Zpětné zrcátko si uvědomilo, že to nebyl stát, kdo učinil kroky k odhalení šmejdů a ochraně jejich obětí. Učinili tak jedinci stojící mimo státní instituce. Dnes má stát obavy o naše potomky, děsí se jejich mládí i naivity, a proto prý je třeba zasáhnout.
Politika jako výkladní skříň šmejdů
A náhle to poznání přišlo jako blesk! Šmejdi přece nejsou jen v domovech důchodců a na samotkách jejich garsonek. Nejsou jen v dětských pokojích a na sítích, na nichž mají naše děti nejbližší přátele a náhradní rodiče. Šmejdi jsou dnes a denně s námi všemi, napříč politickým spektrem. Vždyť co je principem politické agitace a obsahu volebních kampaní? Nejsou snad ve své většině totožné s nabídkou šmejdů? Nejsou stejné? Nejsou stejně snadné jejich cíle? Senioři, lidé na okraji společnosti i naše děti, všichni ve své většině trpící frustrací ze samoty v davu a pocitem zbytečnosti? Jaký je rozdíl mezi obědem zdarma a útokem na strach a obavy těchto lidí? Kdo profituje ze strachu bez příčiny, ze slibů bez šance na splnění? Kdo nabízí zdarma cosi, co je třeba nejdřív draze zaplatit? Jsou to strany, které místo kastrolů nabízejí ochranu před něčím, co tu není a co nehrozí. Před těmi, kteří tady nejsou a nikdy být nechtějí. Jsou to strany, které rozdávají zdarma z toho, co předtím obdarovaným ukradly. Strany žijící ze závisti frustrovaných, neschopných a neúspěšných. Strany, jež rozsévají závist a nenávist jako zrno, ze kterého má vzejít úroda.
Je snadné je rozeznat a je snadné jim odolat. Když nejsou u kohoutků penězovodů – jimiž tečou vaše peníze –, nabízejí vám strach. Když se k nim dostanou, nabízejí vám vaše peníze. A obojí je vaše, je to váš strach a vaše peníze! My musíme vydělat státu peníze, aby nám je mohl s laskavostí monarchy rozdávat. Jenže i monarcha rozdával ze svého, protože i císař pán měl profesi, i on měl mimo „císařování“ povolání. To jen stát nechodí nikam a nic nevydělává. Chtějte jen tolik, kolik jste vydělali. Pokud jste měli v životě menší štěstí a jste nemocní, pak to, co dostanete, vám nedává stát, ale ti, kteří toho štěstí (či schopností) měli víc. Dají to rádi, jen se nenechte otrávit jedem závisti nových šmejdů, některých politických stran. Však víte kterých. Jsou to šmejdi, ať již straší hrůzou, či pějí v chórech andělských za vaše peníze. Nic na světě není zadarmo, řekl by vám otec Zpětného zrcátka i ve svých čtyřiadevadesáti, když odcházel.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku. Váš Vladimír Mertlík
