Nepovedený seriál a absurdní divadlo, tak se nejčastěji charakterizuje kauza Zeman kontra ministr kultury Staněk. Absurdní divadlo to je, ale povedlo se Zemanovi neobyčejně, ať už nyní do vlády strčí kohokoliv. Získal, co chtěl. Zkrotil jednou ranou Hamáčka i Babiše a hlavně vnesl do politiky další nesmyslný spor, v čemž tkvěl jeho smysl.
Zemanovi jde o to, aby politická scéna byla co nejvíce rozhádaná a rozčílená, protože chaos a neklid mu dávají naději na další vzestup moci. Jakýkoliv rozklad vlády je jeho další velkou příležitostí. Zaonačil to tak, že nynější vládní krize ho staví nikoliv do role pachatele, nýbrž do role velkého státníka, který zasáhne a zachrání, co sám spáchal. Zas pokročil o kus na cestě k moci.
Z Babiše udělal podobnou loutku jako před tím z Hamáčka. Na tyto machinace přihlížejí politici všeho druhu snad zvědavě, ale rozhodně pasivně. Zeman hraje a všichni ho nechávají hrát. Přitom v neústavní akci Staněk ukázal triviálním ignorováním ústavy prezidentské břicho.
Nic ale neriskoval, věděl, že ho nikdo nekousne. Tak příště zas o kus přidá. Čas, kdy si sedne na trůn otce národa, se blíží zejména proto, že většina lidí říká, to je jen takové strašení, máme přeci demokracii.
