Je to jedna z věcí, které jsou v byznysu i politice podobné. Dostat se do situace, kdy člověk nemá věci ve svých rukách, není vůbec příjemné. Zvlášť pro někoho, kdo je zvyklý řešit vše sám, podle svých vlastních pravidel a ku prospěchu svému. Jako Andrej Babiš.
Premiér je nyní vydán na milost svým spoluhráčům – či protihráčům, chcete-li – v mocenské hře, v níž jde i o jeho politické přežití. Na jedné straně vrtošivý prezident, který otálí s výměnou ministra kultury za jiného kandidáta ČSSD. A na druhé straně koaliční partner, jenž se sice potýká s vnitřní nejednotou a tápe ohledně svých cílů, zároveň ale dokáže Andreji Babišovi znepříjemnit život.
Premiér se snaží navenek tvářit, že nic až tak dramatického se neděje. Sice přiznává, že některé věci ovlivnit nedokáže – byť jako předseda vlády má být podle ústavy tím hlavním hybatelem ministerských výměn –, ale zároveň odmítá zaujmout defétistický postoj. Je to pochopitelné, a pokud nechce jít to přímého střetu s Milošem Zemanem, tak asi i jediné, co mu zbývá, aby si zachoval tvář.
Tahanice kolem výměny–nevýměny ministra kultury mu přitom musí být mimořádně protivná. Jde o resort, který lze jen těžko považovat za klíčový, ale tlumit přetahovanou mezi prezidentem a sociální demokracií ho stojí spoustu sil a nakonec se mu může rozpadnout i vláda. A v nejhorším případě se rozplynout i jeho mocenský sen. Nebo přinejmenším se trochu zatemnit.
Zatím se mu toho moc při zahlazování celého sporu nepovedlo. Miloš Zeman nakonec možná tak maximálně odvolá Antonína Staňka – a ani to není úplně jisté. A i když se tak nakonec stane, je ale stále otevřené, koho by na jeho místo jmenoval. Do instalování Michala Šmardy, na němž ČSSD trvá, se mu navzdory premiérovým přímluvám evidentně nechce.
Andreji Babišovi tak nezbývá než čekat, jak moc je Miloš Zeman připraven dohrát svoji hru na zarputilost až do konce. A kolik toho sociální demokraté jsou ochotni překousnout, což už se možná dozví po pondělním zasedání jejich předsednictva.
Premiér pochopitelně není z celé situace nijak nadšený. Nemít věci ve svých rukách je situace, kterou mimořádně nesnáší. Je to vidět i při jeho veřejných vystoupeních, jako například po čtvrtečním jednání na Pražském hradě.
Ukázalo se také, že Andrej Babiš není tak silný, jak to doposud vypadalo. Zároveň by ale bylo neprozřetelné jej označovat za slabého či ho snad odepisovat. Prohry a potupy nemá rád, ale je na ně zvyklý. A už mnohokrát dokázal, že je i navzdory nim schopen jít za svým dlouhodobým cílem. Ať už šlo o přebírání vzdorujících obchodních konkurentů a jejich začlenění do koncernu, anebo o triumfální vstup do Strakovy akademie po předchozím vyhazovu z vlády. Pokud se tedy nynější spor nepotáhne příliš dlouho a jeho příznivci nezačnou mít pocit, že opravdu slabý je.
