Bylo 28. října 1906, když Antonín Pokorný pomocník v uzenářském krámě na hradčanském Pohořelci seběhl do sklepa, aby vynesl zásoby vuřtů, ale vzápětí se objevil znovu v obchodě a vyděšený i ustrašený přítomným zvěstoval, že ve sklepě leží na hromádce smetí mrtvé tělíčko dítěte.
Domácí lidé v čele s uzenářem seběhli do sklepa – a skutečně dítě, jehož tělíčko bylo, jak usuzovaly zkušené ženy, jenom před chvílí narozené a ještě teplé, což jen dokazovalo, že před několika hodinami žilo, leželo v jednom z tmavých koutů.
Kdo mohl tak otřesný čin spáchat?
„Podezření ze zločinu obrátilo se ihned jediným směrem“ popisovala později Národní politika. „Vědělo se, že na služce Marii Antuškové pozorovati bylo poslední dobou změny, nasvědčující požehanému stavu. Když ale byla Antušková podrobena domácímu výslechu, popřela vše. Teprve vyšetřujícímu soudci učinila doznání, ač neúplné a nepravé. Přiznala se, že dítěti vskutku dala život na odlehlém místě domu, ale tvrdila, že pak nedopatřením šlápla mu na hlavičku.“
Výpověď šestadvacetileté ženy byla od počátku nanejvýš podezřelá a lékaři, kteří tělo novorozeného dítěte ohledali, její tvrzení záhy vyvrátili. Ne, dítě nezemřelo náhodou. Na jeho krku objevili otekliny i zřetelné stopy prstů – bylo uškrceno.
U soudu pak vyšla najevo ještě jedna podstatná okolnost, která Marii Antuškové v očích porotců i soudců významně přitížila. Zjistilo se totiž, že služka z Pohořelce byla v minulosti matkou již několika nemanželských dětí. Všechny však krátce po narození zemřely. Policie tato úmrtí zevrubněji nezkoumala a zavinění služky se nikdy neprokázalo. Přesto byla taková náhoda více než podezřelá a porotce, v podobných (a bohužel na počátku 20. století více než častých) případech smířlivé a benevolentní, přivedla k mnohem přísnějšímu postupu - deseti hlasy proti dvěma rozhodli o vině Marie Antuškové. Vrchní rada Kasalický poté odsoudil mladou ženu z Hradčan ke třem letům těžkého žaláře.
