Tento týden jsem se dočetl úžasnou zprávu. Český pas je osmým nejsilnějším na světě. To znamená, že s naším pasem můžete bez papírování navštívit víc zemí než třeba Slováci, Novozélanďané nebo Australané a jsme jen kousek za Američany, kteří jsou na šestém místě. To je fantastická svoboda. Zvednete se a jedete. Není to přitom vůbec samozřejmé. Kdo si pamatuje výjezdní doložky, ví. Jen se obávám, abychom brzy nemuseli žádat o doložky jiné – emisní.
Pamatuji si, jak rodiče chtěli vyjet před rokem 1989 za příbuznými na Západ a podařilo se to jen tak, že polovina rodiny zůstala doma a druhá směla vyjet, jen když si vyřídila výjezdní doložku. Což je něco, co dnešní mladý pirát nejspíš nepochopí. K výjezdu tehdy nestačil jen cestovní pas a vízum, ale také zvláštní povolení nutné k opuštění východního bloku. Tato absurdita platila až do 4. prosince 1989.
Mnoho z nás na to už zapomnělo. Zapomnělo na to, jak potupné bylo přijet na hranice, kde vás při návratu šacovali jako zloděje. Mnoho z nás se začalo domnívat, že svoboda tu už jaksi bude bez práce navždy. Ale to se mýlili. Svoboda postupně mizí. Neberou nám ji komunisté, ale zelení a další jim názorově podobní aktivisté. Připraví nám podobně potupnou proceduru při cestování? Budeme se zase stydět, že vůbec někam jedeme, a škemrat, abychom vůbec směli?
Cestovatel i ekologický alarmista mají rovnocenné postavení
Jasně to počátkem července řekl Českému rozhlasu bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický. Podle něj je problémem planety turismus, který je třeba regulovat. Doslova prohlásil: „Turismus je zdrojem 8 procent veškerých skleníkových plynů – vedle automobilového a masného je to nejškodlivější průmysl vůbec. V Praze nadnárodní hotely velmi často daní v daňových rájích, pronajímatelé bytů přes Airbnb nedaní vůbec.“ Taková slova jsou pro mě velkým varováním. Je velmi nebezpečné mít pocit, že když někdo svobodně cestuje, vlastně škodí. To už tu bylo. Jiná ideologie měla sice jiný důvod k zákazu cestování, ale výsledek byl stejný. Někomu druhému prostě vadilo, že já cestuji. Pokud někomu vadí, že je cestování neekologické, nechť sedí doma – on, ne já. Bránit mu v jeho názoru nebudu. A ať on neomezuje mě v názoru mém.
Argument, že cestování jedince skrz emise ovlivňuje každého, proto ekologové mají „morální právo“ chtít každého omezit, je scestná. Ekologický alarmismus jedince skrze zákaz cestování ovlivňuje také každého, takže cestovatel i ekologický alarmista mají rovnocenné postavení; jen každý považuje za riziko něco jiného. Názor ani jednoho není „morálně silnější“; ani jeden nemá právo dirigovat druhého.
Celá tato úvaha je pokřivená. Nesmíme zapomínat, že některé země nic jiného než turismus nemají. A pokud nebudou mít turisty, budou mít ještě větší chudobu. Pak se lidé sbalí a půjdou za lepším jinam, což přifoukne uprchlickou krizi. A třeba to na místě vyvolá i válku se všemi jejími emisemi? Turismus je tedy v mnoha místech řešením ještě větších problémů než emise. Alarmista souhlasit nebude, pro něj jsou emise problémem největším.
Zbytečné služební cesty
Navíc tvrdit, že někdo neplatí daně, je velmi odvážné. Jak to někdo může bez vyšetřování vědět? Pan Stropnický hází všechny do jednoho pytle. I kdyby bylo pravdou, že hotely platí daně jinde, z pohledu klimatu je to jedno. Klima a životní prostředí máme jen jedno. Pokud beru daň jako náplast za ekologickou újmu, nehraje místo zdanění roli.
Je pravdou, že mnohde způsobuje turistický průmysl řadu problémů. Typické jsou Benátky, kam vjede loď větší než panelák, aby vypustila do uliček starého města tisíce turistů. Ti město zaplní, vezmou mu genia loci, utratí deset euro za zmrzlinu a zmizí. Je pravdou, že tyto cesty na výletních lodích ničí životní prostředí. Ale myslím, že lidé, kteří cestují jednou za rok na dovolenou třeba i výletní lodí, zaneřádí planetu míň než ti, kteří cestují permanentně.
Znám řadu lidí, kteří každý týden létají do Londýna, Bruselu či Varšavy. Většina těchto služebních cest by přitom při troše snahy šla řešit přes Skype. Tam kolegy slyším, vidím, dokonce vidím i jejich monitor. Většina služebních cest je zbytečná. Můj kamarád svého času pracoval pro globální společnost a létal po Evropě několikrát za týden. Ptal jsem se ho, proč jednání neřeší přes Skype. Tehdy řekl, že se v letadle na schůzku připraví. To je mi důvod jak noha. To tito lidé znečišťují planetu spíš než človíček, který jednou za rok letí do Řecka.
Neekologičtí „ekologové“
Jeden můj kamarád se živí jako profesionální cestovatel. Svými emisemi zaneřádil svět a nebojí se na sociální sítě napsat, že by neměl problém v neděli zakázat jezdit autům po městě, aby se omezili emise. Tito zakazovači okřikují jiné, aby méně cestovali, ale hlavně když se to nedotkne jich. To se mi velmi nelíbí.
A nejsou to jen korporáti či profi cestovatelé. Jsou to i úředníci a politici. Čeští piráti ve frakci zelených by měli upřít pozornost na sebe. Pravidelné stěhování Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku jsem nikdy nepochopil. Je naprosto zbytečné. Tady se mohou zelení realizovat. Navíc ještě ušetří peníze.
Jinými slovy: ano, turismus a doprava neekologické jsou. Ale ať nikoho ani nenapadne, když jsme se už jednou zbavili výjezdní doložky, nám nyní zavádět emisní doložku! A přitom se při pohledu na rozložení volebních preferencí v Evropě bojím, že emisní doložka nás jednou čeká. A že bude opět jen pro některé. Tak jako před rokem 1989 mohli někteří cestovat bez problémů, i teď budou. Kupříkladu z Bruselu do Štrasburku a zpátky.
A víte, co je pikantní? U Pirátů z frakce zelených jsem se v programu nedočetl, že by chtěli s nesmyslným stěhováním Evropského parlamentu skončit. Zato jsem přesně tohle snadno našel u lidovců, u kterých bych to nečekal. Neboli za skutečně ekologické věci bojují jiní než ti, u kterých bychom to čekali. Ti, co se ekologií zaklínají, jsou nápadně často neekologičtí.
