Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu

Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu Zdroj: Profimedia.cz

Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu
Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu
Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu
Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu
Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu
5
Fotogalerie

Putování pohořím Brecon Beacons aneb V ovčím ráji jižního Walesu

Ovce, kam se podíváš. Bez bílých teček rozesetých po nekonečných pláních a kopcích by jižní Wales nebyl tím, čím je - jedním z nejsvéráznějších koutů britských ostrovů, kde člověk cítí naprostou svobodu. Rčení „volný jako pták“ se tady může s jistotou nahradit výstižnějším „svobodný jako ovce“.

V jižním Walesu nás jako jedno z prvních přivítalo město jménem Magor. Přesně tak jsme si připadali při čtení ukazatelů a místopisných názvů ve velštině. Najednou jsme si připadali jako v jiné zemi. Jiný jazyk, jiná krajina, odlišná kultura, atmosféra, jiné jídlo i pivo. Ústřední dálnice M4, která protíná celý jižní Wales, cizince spolehlivě dovede na ta nejzajímavější místa země. My chtěli navštívit národní park Brecon Beacons s nejvyšší horou jižního Walesu Pen y Fan a pak se přesunout dál, do hrabství Swansea, oblíbeného cíle turistů.

Pronajmout si auto je v Británii překvapivě levná záležitost: denní pronájem vás vyjde na zhruba patnáct liber, v přepočtu tedy na asi čtyři sta korun. Za benzin zaplatíte přibližně totéž co u nás. Vůz oceníte, zejména pokud s sebou máte stan a chcete se vyhnout hotelům přeplněným turisty.

První tábor

Téměř všude je tu oficiálně zákaz stanování, ale my jsme vhodnou louku u lesa a potoka našli docela snadno - sto metrů od parkoviště za vesnicí Abercynafon na začátku národního parku Brecon Beacons.

A zatímco my poklidně piknikujeme a pojídáme sýr a uzené makrely, usadí se kousek od nás ještě dva mladí kluci se psy. V setmělém ztichlém podhůří jsme jinak úplně sami.

Nejvyšší hora

Ráno už tak příjemné není. Děje se tu přesně to, co tři čtvrtiny roku - prší. Místo do hor sestupujeme do údolí otestovat místní hospůdky. Jedeme asi patnáct kilometrů do městečka Talybont-on-Usk. Mezi druhou a šestou odpoledne se však nikde nevaří, a tak popíjíme pouze místní, ne příliš dobré pivo. Všude kolem se ze zdí šklebí červený drak, spolu s narcisem a pórkem národní symbol Walesu. Kolem nás zní velština, ale domluvit se anglicky naštěstí není problém. Velština zažívá v posledních letech svou renesanci a čím dál víc škol ve Walesu nabízí výuku výhradně v původním jazyce.

Stejné obrody se dostává i velšským tradičním lidovým písním. Druhý den ráno nás konečně probudí slunce, a tak se vydáváme vzhůru k vrcholu hory Pen y Fan. Spolu s vrcholkem Corn Du tvoří takzvané Arturovo sedlo. Túra to není nijak náročná, neboť vrcholek dosahuje 886 metrů. Turistická stezka nás vede po hřebeni malebných kopců posetých tisíci pasoucími se ovečkami a sem tam i divokými koňmi. Některé ovce utíkají pryč, jakmile se přiblížíme, jiné už vědí, že od turistů občas dostanou nějaký pamlsek, a tak nám drze strkají hlavu až do batohu. Společnosti, které se o park Brecon Beacons starají, čas od času ovce ostříhají a odchytávají je i na maso. Pokrmy ze skopového masa tvoří základ velšské kuchyně. Takové lobovat scows, tedy dušené jehněčí maso s cibulí a pórkem, je vynikající.

Swansea

Druhý den hory opouštíme a přes klikaté úzké silničky se napojujeme na dálnici, která nás dovede až na pobřeží, do hrabství Swansea ležícího na poloostrově Gower. Můžete tu pozorovat lenošící tuleně, máteli ovšem štěstí. Připlouvají sem na útes v zálivu Rhossili. V době odlivu se můžete na útes projít po mořském dně. Hladké písečné pláže jsou široké až sto metrů a voda v moři sahá pouze po kolena i více než sto metrů od břehu. Bohužel teplota vody zůstává hluboko pod dvaceti stupni.

Možnosti koupit něco k jídlu jsou ale v Rhossili dost chudé. Je tedy mnohem lepší vydat se sem s vlastním jídlem, zejména pokud zde chce člověk strávit více dní. Místní kemp s plastovými domky ale příliš nevábí. My tedy raději stavíme stan na vrcholu jednoho z útesů a ukrýváme ho mezi pichlavé keříky. Po dni stráveném procházkami po útesech nasedáme do auta a po M4 se vracíme zase zpátky do Anglie.


Brecon Beacons

Národní park Brecon Beacons (velšsky Bannau Brycheiniog čili Brekonské strážní věže) leží v jihovýchodním Walesu, asi 70 km severně od Cardiffu. Oblast směrem na západ Brecon Beacons je známá jako Forest Fawr (Velký prales). Pohoří se dělí do tří skupin: Black Mountain na západě, Central Brecon Beacons, kde leží nejvyšší vrchol, a Black Mountains na východě. Národní park zde byl vyhlášen v roce 1957, jako poslední ze tří velšských parků (NP Snowdonia je nejstarší, r. 1951, druhý je NP Pembrokeshire Coast). Park o rozloze 1344 km2 chrání rozsáhlé listnaté lesy, dlouhá údolí, velká vřesoviště i jezera.

Proslulé jsou zdejší vodopády, např. Henrhyd má 27 m. Pověstné jsou i jeskyně jako Ogof Ffynnon Ddu. V roce 2005 byla otevřena cesta přetínající celý park Brecon Beacons v délce 100 mil. Cesta se jmenuje Beacons Way a jde z Abergavenny přes Crickhowell. Na konci jsou vesnice Bethlehem a Carmarthenshire. V Brecon Beacons si můžete vyzkoušet turistiku, cyklistiku, jízdu na koni, plavbu, windsurfing, kanoistiku, rybolov, horolezectví a jeskyňářství. Nejvyšším vrcholem hor je Pen y Fan (886 m).

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: