Je to tu! Okurková sezóna i ve světě komiksů! Naštěstí vydavatelé toho během června připravili tolik, že to bez problémů překleneme až do září. A dnes rovnou s Alexem Rossem, o kterém jsme ještě nepsali, ač je to největší dříč v celé komiksové branži. Komiksy maluje ona plátna a jeho hyperrealistické kompozice se dotýkají srdcí opravdových fandů už od 90. let.
Ross je vždy monumentální, a čím větší formát mu nakladatelé dovolí, tím víc vynikne jeho detailní malba. Pravda, figury má trochu zamrzlé v čase a dynamiku jeho styl spíše naznačuje, než že by ji skutečně měl, ale copak musí být sousoší v pohybu? Úkolem monumentu je tyčit se a čnít. A to Rossovy komiksové instalace přesně dělají.
Komiksové malby Alexe Rosse
V Českých zemích jeho díla vycházejí už od počátku tisíciletí, jako první vlaštovka u nás vyšly v roce 2002 Zázraky (Marvels), komiks shrnující historii Marvelu. Dodnes je to asi to nejlepší, co Ross stvořil, ale je jen pochopitelné, že podobně unikátní autor u nás bude vycházet pravidelně. Království tvé, které popisuje budoucnost světa DC v lehce ulepeně náboženských kulisách, vyšlo česky v roce 2006.
Pak se jeho komiksy objevovaly v komiksových kompletech v trafikách a pak – pak přišlo vydavatelství Crew a vydalo v pompézní velikosti jeho JLA: Svoboda a spravedlnost (2018) a právě teď Superman: Mír na zemi. Velký formát je velký formát, a tak si milovníci Alexe Rosse konečně přijdou na své. Co na tom, že ani jeden z komiksů nepatří k těm, kde by na stolci vedle výborné malby seděl také skvělý scénář. Oba příběhy jsou naivní, patetické, velmi americké a mnoho vám z nich neutkví – snad kromě toho, že JLA: Svobodu spravedlnosti ještě víc limituje výjimečně neohrabaný překlad L. Platy.
Umění nebo kýč na druhou?
Na prvním místě stojí výtvarno. Lze jen stěží říci, jestli je tohle pojetí pro komiks to pravé. Existují názory, že Alex Ross povyšuje komiks svým provedením mezi takové to opravdové galerijní umění. Otázkou zůstává, jestli hyperrealisticky namalovaní superhrdinové nejsou spíše kýčem na druhou, ale jisté je, že kupce si Alex Ross vždycky najde a že má celé zástupy horlivých fanoušků.
Zatímco v první velkoformátové knize bojovala celá Liga spravedlnosti s mimozemským virem a s veřejným míněním, ve druhé knize jde pouze o Supermana a o světový hlad. Věc se má tak, že když už se Ross do něčeho pustí, preferuje příběhy s ušlechtilou myšlenkou. Pokud možno přímo buditelskou. V Americe žije o poznání méně cyniků na kilometr čtvereční než u nás, tak to tam asi funguje lépe – ušlechtilost formy jen podtrhuje dobrý záměr scenáristů i jejich hrdinů.
Superman se jednoho dne rozhodne, že nakrmí svět. I když předem ví, že ho nenakrmí a že mu to nejspíš neprojde, jde sám příkladem a nashromáždí nadbytečné jídlo Ameriky, aby je roznesl po světě. Jenomže, jak známo, lidi jsou lidi. A lidi mají vždy spoustu dobrých důvodů, proč se nemít dobře. Superman sice neskončí na terapeutickém gauči, ale je to o fous. Celé to působí trochu jako Slovanská epopej a vypadá to krásně. Co víc si takhle v okurkové sezoně přát?
