Letošní filmové Vary nabízejí dvě české premiéry dvou důležitých českých dokumentů. Titulními hrdiny jsou v obou případech velikáni, oba natočily vynikající dokumentaristky: Helena Třeštíková snímek Forman vs. Forman, Olga Sommerová pak 102minutový životopisný film Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Jiří Suchý (87) i loni zesnulý Miloš Forman se znali i přátelili od 50. let, oba se celý život ctili, měli rádi; Miloš Forman pak považoval Jiřího Suchého za největšího žijícího českého básníka
Miloš Forman o vás často obdivně mluvil. Kdybyste měl mluvit vy o něm, co byste řekl?
Když se o někom řekne, že byl vzácný člověk, vnímají to lidé jako jakýsi druh pochvaly, a tím to končí. Nevím ale, zda si každý uvědomuje, co to slůvko vzácný opravdu znamená. Vzácný je obraz Mony Lisy, vzácné jsou korunovační klenoty, vzácný je kamínek přinesený z Měsíce. A vzácný člověk byl Miloš Forman.
V roce 2007 jste spolu udělali v Národním divadle Dobře placenou procházku, jazzovou operu ze Semaforu, která měla premiéru v roce 1965. Hrál jste v Národním, stejně jako ve vašem původním, semaforském nastudování, Pošťáka. Nám všem, kteří jsme nezažili „zlatá šedesátá“, udělal ten projekt radost. Vám taky?
Když jsme zkoušeli v Národním divadle tu naši buffoperu, jak jsme tomuhle kusu s Jiřím Šlitrem říkávali, žádné mimořádné emoce mnou necloumaly. Ale když pak přišla premiéra a já jsem při závěrečné děkovačce hleděl do rozsvíceného hlediště, tak mě to sebralo. Říkal jsem si: Tamhle v lóži sedával Bedřich Smetana a taky Antonín Dvořák a další géniové a tady na jevišti dneska stojí prosťáček Suchý a zírá do tleskajícího publika a stydí se za to, že mu zvlhl zrak.
Režisér Forman vás často označoval za největšího žijícího českého básníka, znal nazpaměť hodně vašich textů, pouštěl si i ve Spojených státech často vaše písničky. Máte vy svého nejoblíbenějšího českého básníka?
Když mě Miloš Forman označoval za největšího žijícího českého básníka, mýlil se. Jemu jsem tak připadal a už to považuju za velké vyznamenání. Pravda ale je, že jsem mu to nikdy nerozmlouval. A můj nejoblíbenější básník? Nedokážu vybrat jen jednoho. Musím jmenovat Máchu, Seiferta, Palivce, Kainara, Demla a další a další. Nicméně jednoho bych z této množiny přece jen vybral co sólistu v mé privátní galerii. Je to Vítězslav Nezval, protože ten měl na mě v padesátých letech mimořádný vliv.
Celý rozhovor s Jiřím Suchým si přečtěte již zítra v novém Reflexu >>>
